Výzdoba klenby lodi a kněžiště

Popis: Klenbu lze označit jako žebrovou, s žebry uloženými v síťovém uspořádání na valené klenbě se zmenšeným poloměrem, s lunetami. Žebra mají velmi jednoduchý profil – nahoře úzká, plochá rovina se dvěma šikmo dolů vybíhajícími rovněž hladkými rovinami. Na žebrech jsou k vidění malované vlysy s květinovými motivy. Místa, kde se žebra stýkají, jsou zvýrazněna samostatně aplikovanými dřevěnými pseudokeystonemi s motivem rozety. Malířská výzdoba klenby lodi pokrývá šest polí. První arkýř, směřující od východu, plynule navazuje na klenbu presbytáře. Klenba kněžiště v západní části opakuje schéma klenby střední lodi, avšak se změněnými proporcemi vyplývajícími z menší šířky rizalitu přiléhajícího k centrální lodi. Ve východní části má jediné střední kněžiště mírně pozměněné žebrové uspořádání z důvodu spojení s klenbou apsidy. Klenba střední lodi je od západu zakončena posledním, šestým polem, odděleným od chóru arkádou připomínající duhový oblouk. Poslední pole lodi od západu je asi o polovinu užší než každé z pěti hlavních polí lodi, ale jeho klenba opakuje základní vzor. Klenba lodi (částečně včetně presbytáře) tak zahrnuje pět širokých polí lemovaných na východě a západě dvěma menšími poli. Rozložení žeber v uvedených celkem sedmi polích je totožné. Na podélné ose celé klenby probíhá řada mírně protáhlých kosočtverců téměř stejných rozměrů. Rozdílné proporce a délky mají pouze asymetrická kosočtverečná pole na hranici s úzkými poli (tato pole mají ze strany hlavní části klenby lodi protáhlé strany). O něco menší jsou také kosočtverce ve středu kratších kleneb z východu (arkýř presbytáře) a ze západu. V celém sledu se střídají kosočtverce: ve středu úseků klenby nad každým polem a na hranici mezi poli. Kosočtverce umístěné ve středu polí rozpětí jsou obklopeny každý čtyřmi kosočtvercovými poli – pět popsaných kosočtverců tvoří mírně protáhlý šestiúhelník na příčné ose pole. Ze čtyř stran šestiúhelníku umístěného na straně uliček (dva na každé straně) vybíhají směrem ke stěnám asymetrické trojúhelníky, jejichž vrcholy se dotýkají čáry vyznačené svislou osou pilířů. Středové kosočtverce na hranici mezi poli jsou zase obklopeny čtyřúhelnými, lichoběžníkovými, protáhlými, asymetrickými poli – pět popsaných polí na rozhraní mezi poli tvoří dohromady šestiúhelník výrazně protažený na příčné ose klenby lodi. Vrcholy šestiúhelníků jsou patrné na hranici polí klenby a dotýkají se linie vyznačené svislou osou pilířů. Na konci střední lodi na západní straně je vedle plného uspořádání analogického širším polím vidět pouze polovina druhého z popsaných typů šestiúhelníků – tato polovina přiléhá k oblouku oddělujícímu loď od chóru. záliv. Na klenbě jsou ještě trojúhelníkové plochy přiléhající po celé délce kratších stran polí. Tato sféricky zalomená pole tvoří jakési lunety-plachty. Síť popsaných polí, oddělených od sebe žebry, těsně vyplňuje vzhůru zakřivenou plochu šesti polí střední lodi. V těchto polích se nachází malířská výzdoba, která je v případě každého pole samostatným celkem, nesouvisejícím s výzdobou sousedních polí, byť jim zčásti podobná. Co se týče hlavních motivů, má tato dekorace dvojí charakter. Některá pole obsahují znázornění andělů vznášejících se ve vzduchu mezi mraky, zobrazených v živém pohybu, někdy zezadu, pokrytých rozptýlenými závěsy. Jsou umístěny ve středních kosočtvercových polích uprostřed úseků kleneb nad poli (kromě prvního pole od východu a šestého přiléhajícího k oblouku oddělujícímu loď od chóru). Andělé jsou také zobrazeni v podlouhlých, čtyřúhelníkových polích obklopujících kosočtverce viditelné na hranici mezi zálivy. Andělé se však nenacházejí ve všech čtyřech uvedených čtvercích ve všech případech. Popisovaná výzdoba sestávající ze čtyř polí s anděly obklopujícími kosočtverec je viditelná na hranicích následujících polí (směřujících od východu): prvního a druhého, třetího a čtvrtého a pátého a šestého. Na druhou stranu na hranicích polí: západní arkýř presbytáře a první arkýř lodi a dále pak na rozhraní druhého a třetího a také čtvrtého a pátého pole andělé vyplňují pouze dva čtyřúhelníková pole – ta umístěná na západ. Suma sumárum – na klenbě nad hlavní lodí (bez presbytáře) je celkem 22 polí s vyobrazeními andělů. Andělé jsou různě velké, přizpůsobené svému „stáří“, menší jednotliví andělé se objevují v kosočtvercových polích ve středu úseků klenby nad poli. Některé rámečky zobrazují dvě anisové osy (větší a menší). Všechna ostatní pole (kromě středních kosočtverců zmíněných v předchozí větě) jsou vyplněna dvojicemi andělů, kromě dvou východních polí v užším šestém poli, kde jsou zobrazeny jednotlivé postavy andělů. Některé páry andělů se objímají. Celkem byly na klenbě lodi namalovány postavy 38 andělů. Výzdoba klenebních polí (polovina v plachtách) má podobné obecné schéma. V každém poli podél okraje v jiné vzdálenosti od něj (podle typu pole) je široká páska. V polích s anděly je rovná a hladká na dlouhé úseky. V polích s pouze ornamentální výzdobou je pás hustě přerušován a doplněn o segmenty bičíků a vzory motivů charakteristických pro regentský styl (přerušená stuha, klešťový cop); celek doplňují kartuše a mušle. Některé z těchto motivů (ale v mnohem menším množství) se objevují v polích s anděly. Ve středu polí s ornamentální výzdobou byly vyobrazeny rozety nebo provázky drobných motivů rostlinných větviček. Ve větracích otvorech, nepravidelně uspořádaných na klenbě, byly zasazeny plastové, kovové a zlacené hvězdy. V polích na hranici lodi a presbytáře jsou vyobrazeny hlavy andělů mezi oblaky. Plochy plachet, kromě širokého pásu ze strany hlavní části klenby, mají dva druhy výzdoby. V zátokách, s velkými obrazy zavěšenými na bočních stěnách, mají plochy plachet ornamentální výzdobu. Ve zbývajících zálivech přechází výzdoba stěn do oblasti plachet (jedná se o vrcholové partie velkých architektonických a ornamentálních struktur zobrazených na svislých stěnách zálivů). Většina andělů v polích drží v rukou předměty, které jsou hlavními atributy patronů kostela: Václav a biskup Stanislav, případně obecné náboženské symboly, a dokonce především ozdobné motivy (květinové girlandy). Jsou zde (obecně při výpočtu zachováváme směr od východu): trubka a lopata, žezlo a svíčka, váhy a uvázaná kabelka, koruna a mitra, vavřínová ratolest a palmové listy, koruna s propletenými palmovými listy, psáno, natržená stránka, plamen nebo kus dřeva a pohanská modla (socha), lebka a pochodeň, kříž, girlandy z listů a květů, košík a krajíc chleba, srp a svazek obilí s mákem a chrpou, roh hojnosti se stříbrnými mincemi, které se sypaly ven, vysokou dřevěnou tyčí obalenou rozvětvenou révou s listy a plody a malým srpem na řezání hroznů. Jednotliví andělé v kosočtvercích viditelní ve středu úseků klenby pokrývající arkýře nedrží žádné předměty, někteří gestikulují rukama. Celé popsané rytmicky se opakující uspořádání polí a motivů je na dvou místech narušeno. V kosočtverci uprostřed poslední, šesté klenby od východu lodi (obvykle byli v takto umístěných kosočtvercích zobrazováni jednotliví andělé) byl vyobrazen monogram „IHS“ s písmeny z květinových motivů svázaných na uzly. Na ose nad písmenem „H“ se nad písmenem vznáší kříž, nasměrovaný koncem svislého paprsku na západ, díky kterému je monogram viditelný ve správné poloze od východu. Pod písmenem „H“ je planoucí srdce. Druhá výzdoba narušující pravidelný rytmus klenebních polí a zobrazení v těchto polích se objevuje ve východní části prvního pole lodi, směřující od východu, těsně k hranici s presbytářem. Zde můžete vidět kompozici prvků malovaných na sádře a samostatně vyrobených (ze dřeva) a zavěšených v kulatém okulu. Střed této kompozice se nachází v bodě končícím na západní straně kosočtvercem zabírajícím centrální místo v poli nad polem klenby. Jak již bylo zmíněno, tento kosočtverec na rozdíl od jiných v obdobných bodech neobsahuje anděla, ale pouze ornamentální motivy. Na střed popisované kompozice je položen kruhový dřevěný štít. Uprostřed je trojúhelníkový nimbus se zlatým okem Providence na modrém pozadí. Nimbus je obklopen lemem (ve tvaru připomínajícím obruč) ze stříbrných mraků. Celek je zase obklopen kruhovou zlatou slávou vyrůstající z trojúhelníkového centrálního nimbu, běžícího pod mraky, tvořeného různě dlouhými svazky paprsků – kratší tvoří i kruhovou „vnitřní“ slávu, delší jsou rovné a špičaté (tím se mírně zužují). Celý tento samostatně aplikovaný centrální prvek kompozice obklopují motivy malované na polích klenby: v určité vzdálenosti za hladkou plochou pozadí je kruh z mraků, mezi nimiž jsou vidět hlavy andělů. Tento kruh-kruh mraků je spojen dvěma skupinami dvou andělů, kteří drží: od severu – trubka a rýč, od jihu – svíce a žezlo. Tyto dva páry andělů vystupujících silně mimo zmíněný kruh mraků vyplňují čtyřhranná pole lemující kosočtverec umístěný v centrálním bodě dotyku prvního jdoucího z východu na arkýř lodi a západní arkýř presbytáře. Kombinace barev použitých k vyplnění jednotlivých motivů není příliš pestrá a kontrastní, převládají lokální barvy umístěné na relativně malých plochách. Celku dominuje barevnost čistě ornamentálních motivů: na žlutých podkladech jsou lišty zpestřené ornamenty v odstínu velmi vybělené a našedlé lila barvy, se stíny, které vyzdvihuje její tmavší odstín a často podtržené hnědými linkami. Některé řady ozdob po stranách žeber jsou žlutohnědé, s intenzivnější barvou než výzdoba polí. Figurální motivy ukazují paletu několika málo pestrých základních barev: žluté a hnědé, modré, růžové a tlumené červené a také fialovo-lila (v odstínech), která – kromě prvních dvou zmíněných barev – dává tón k reprezentacím andělů. Erby jsou dodatečným, i když špatně rozlišujícím prvkem výzdoby klenby. V rámci střední lodi jsou uspořádány ve skupinách po čtyřech v průsečíku klenebních žeber navazujících na osy určené svislým průběhem níže patrných pilířů mezilodních arkád. Pouze na hranici pátého a šestého pole lodi (směřující od východu) jsou vyobrazeny tři erby jak z jihu, tak ze severu (čtvrtá pole ve zmíněných skupinách zůstala prázdná – ta umístěná na v. západní strana). Celkem je v hlavní lodi 38 erbů (více informací ve studii Stanislause Nowotného citované v seznamu literatury). Severní řada: erby na ose pilíře mezi prvním a druhým polem lodi od severu – 1. erb rodu Pförtner von der Hölle (Pförtner von der Hell); 2. neidentifikovaná značka (bílý znak v červeném poli: vzhůru rostoucí obdélník s písmenem „T“, nad nímž rovný, vodorovný trám); 3. nezjištěný erb (v poli kosočtverečná mřížka se střídajícími se bílými a černými poli – nahoře a červené – dole; na spojnici černých a červených kosočtverců se vzájemně míjí svislé řetězce kosočtverců v těchto barvách) ; 4. erb rodu von Monau (Monden); erby na ose pilíře mezi druhým a třetím polem lodi od severu – 5. erb rodu von Rothenhut; 6. erb rodu von Gellhorn; 7. neidentifikovaná značka, možná užívaná některým z duchovních spojených s kostelem ve Świdnici (žlutý dvojkříž v červeném poli); 8. neidentifikovaná značka (v červeném poli žlutá značka vytvořená z propletených tvarů písmen „A“ a řeckého písmene sigma „Σ“); erby na ose pilíře mezi třetím a čtvrtým polem lodi od severu – 9. erb vratislavského biskupství; 10. neidentifikovaná značka (v červeném poli žluto-krémová cedule připomínající číslici „4“, svislá hůl ve spodní části je přeříznuta dvěma trámy, spodní kratší než horní, a úplně na konci z hůlky „číslo 4“ heraldicky levá vodorovná lišta o délce odpovídající polovině délky horního a výše viditelný delší trám – tento úsek hole „číslo 4“ s trámy vybíhajícími heraldicky doleva je ve tvaru z písmene „E“); 11. neidentifikovaná značka (krémová v modrém poli – v tomto případě pravděpodobně „nahrazující“ žlutou – znak složený ze dvou samostatných, nesouvisejících částí: nahoře vodorovný obdélník bez segmentu na heraldicky pravé straně, dole vodorovný pruh o něco kratší než viditelný nad spodní stranou neúplného obdélníku, nad horní stranou obdélníku navíc monogram písmen „TM“); 12. erb rodu von Seidlitz; erby na ose pilíře mezi čtvrtým a pátým polem od severu – 13. erb rodu von Monau (v jiné variantě než dříve uvedený erb tohoto rodu označený v tomto seznamu znakem číslo „4“ – erb označený číslem „12“ používala vratislavská linie rodu); 14. značka neznámého malíře, pravděpodobně umělce nástěnných maleb v lodi z roku 1544, užívajícího podle zažitého zvyku místo své značky erb malířského cechu (v růžovém poli – v tomto případě pravděpodobně „nahrazují“ červenou – tři štíty; dva nahoře, jeden dole; šedobílé štíty – podle pravidel heraldiky je bílá barva stejná jako stříbrná; v polích štítů dva vodorovné uprostřed jsou patrné linie, které mohou být „obrazovým“ prvkem znaků, nebo nahrazují plné vodorovné šrafování štítu – dle pravidel heraldiky v černobílém provedení shodném s modrou barvou; erby hl. cechy v různých městech měly na štítě motiv tří štítů, různě vyplněných podle tradice centra); 15. erb rodu von Jordan und Alt-Patschkau; 16. znak vévodství Świdnického; erby na ose pilíře mezi pátým a šestým polem od severu – 17. neurčená značka, snad užil Lucas Schleyerweber (Schleierweber), svídnický stavitel, který v roce 1535 přestavěl poškozenou klenbu nad lodí a presbytářem sv. současnou katedrálu, ale umístí je do nižší výšky (v červeném poli žlutá značka sestávající ze dvou písmen: většího „S“ a menšího – v písmenu je vidět leštěný odlesk – písmeno „L“ překřížené s předchozí uprostřed své výšky, písmeno „L“ uspořádané vodorovně tak, že roh mezi jeho tyčemi směřuje nahoru); 18. neidentifikovaný znak (v červeném poli žlutý znak tvořený křížem s dlouhou svislou holí, dole rozeklanou na dvě části dotýkající se čepele meče zahnuté dolů s jílcem ve tvaru kříže viditelným z heraldicky levé strany) ; 19. neidentifikovaná značka (v červeném poli žlutá značka tvořená křížem s velmi mírně protáhlým spodním ramenem, nad nímž je umístěn rovnostranný trojúhelník, od něj oddělený, na jehož vrcholu kříž se dvěma vodorovnými paprsky, vyšší je umístěn kratší než nižší). Jižní řada: erby na ose pilíře mezi prvním a druhým polem lodi od jihu – 20. erb Herdanů (Herdenů); 21. nezjištěná značka (v červeném poli žlutý kříž s velmi protáhlým rozvětvením spodního ramene u paty, na koncích obou úseků patrnými krátkými příčnými paprsky); 22. neidentifikovaný erb (štít rozdělený uprostřed na dvě pole, z nichž horní, modré obsahuje monogram bílých písmen „PP“, a spodní – bílomodrá šachovnice); 23. erb Nikolause Lyndenera, doktora medicíny sídlícího ve Świdnici; erby ve výšce pilíře mezi druhým a třetím polem lodi od jihu: 24. erb Janů; 25. nezjištěný erb (v modrém poli hnědá nádoba s mírně protáhlým, zaobleným uchem – možná kotlík nebo košík; těžko zjistit, jakou heraldickou barvu chtěl malíř zobrazením nádoby v tomto konkrétním ukázat barva); 26. radnice města Svídnice, Ulrich Bulman; 27. značka nezjištěná (v červeném poli žlutý kříž s prodlouženým spodním ramenem zkříženým mírně nad dolním koncem s trámem nahoru zahnutým, hlavní kříž s rozeklaným horním ramenem, s větvemi zkříženými na koncích s krátkými trámy, dohromady tvořící dva křížky); erby ve výšce pilíře mezi třetím a čtvrtým polem lodi od jihu: 28. erb ziębických vévodů z Podiebrad; 29. neidentifikovaná značka (v modrém poli žlutá: rovnoramenný trojúhelník směřující dolů, dotýkající se vodorovného nosníku, nad trojúhelníkem monogram písmen „PA“); 30. radnice starosty města Svídnice Johannese Bernwaldta; 31. erb rodu Friese; erby ve výšce pilíře mezi čtvrtým a pátým polem lodi od jihu: 32. erb vévodství Lehnického; 33. erb vévodství Jaworského; 34. neidentifikovaný erb, který možná používal některý z duchovních spojených s kostelem ve Świdnici (v modrém poli tři knihy – dvě nahoře, jedna dole – v červených vazbách se žlutými detaily: nahoře křížky obálka, spony a okraje stránek); 35. erb rodu von Bolcze; erby ve výšce pilíře mezi pátým a šestým polem lodi od jihu: 36. neurčená značka (v červeném poli žlutá: dole rovnoramenný kříž, nahoře šipka směřující nahoru, s křidélky znázorněný konvenčně ve formě krátkého paprsku protínajícího trám ve spodní části rozvětvený, se dvěma konci spočívajícími na půlkruhovém trámu ohnutém dolů); 37. obchodní jméno svídnického měšťana Hanse Jacoba; 38. neidentifikovaná značka, snad užívaná jedním z duchovních spojených s kostelem ve Świdnici, připomínající znak Řádu Božího hrobu (v červeném poli žlutý dvojitý kříž se stejně dlouhými horními rameny a prodlouženým spodním ramenem) .

Historie: Malířskou výzdobu presbytáře a hlavní lodi katedrály ve Świdnici zadali jezuité v roce 1739 vynikajícímu moravskému malíři Johannu Georgu Etgensovi. S podnětem k tomuto pověření přišel tehdejší rektor kostela Karl Scholtz. Podle smlouvy podepsané umělcem trvaly práce na malbě stěn kostela rok. Provedením maleb skončil dlouholetý proces výzdoby gotického chrámu bohatou barokní řezbářskou, malířskou a sochařskou výzdobou. Existují určité náznaky, že Etgens, namalující 38 erbů, především šlechtických a měšťanských, na klenbě opakoval erby, které zde byly dříve, pravděpodobně kolem roku 1544. Tyto erby a značky se většinou týkají slezských rodů a lidé, kteří se podíleli na výzdobě kostela po požáru v roce 1532.

Charakteristika: Zde popsaná výzdoba klenby lodi, i když je nejvýraznější součástí malířské výzdoby stěn katedrály, obsahuje pouze fragment Etgensova díla, velmi bohatého na motivy. Velká část těchto obrazů má promyšlený ikonografický program. V případě maleb na stropě se atributy viditelné v rukou andělů týkají především patronů kostela a jejich nebeské slávy. Ve dvou bodech klenby jsou odkazy na Krista a Boží Prozřetelnost. Výzdoba gotické klenby lodi je v Etgensově tvorbě zcela ojedinělou realizací, protože v celé jeho tvorbě šlo tentokrát o možnost výzdoby gotického chrámu. Je velmi zajímavé, že Etgens respektoval gotické členění klenby a žebra nikdy nepřekračoval ani nemaskoval barvou. Snad se tak stalo na přání jezuitů, kteří chtěli zachovat gotický ráz chrámu. Ve výsledku působí výzdoba klenby konzervativněji než malby na bočních stěnách, plné neobvyklých iluzionistických efektů. Je třeba připomenout, že Etgens byl především mistrem iluzionisticky malované architektury.