Sv. Pavel

Titul Postava svatého Pavla. Ze série devíti figurek znázorňujících patrony Svídnice
Vytvořil Georg Leonhard Weber
Datum vzniku 1709-1710
Rozměry výška 232 cm
materiál / technika dřevo leštěný základní nátěr v bílé barvě polychromovaný pozlacení tesařské a řezbářské techniky
Místo expozice Hlavní loď jižní stěna na prvním pilíři mezilodní arkády jdoucí od východu

Opis podstawowy

Opis profesionalny

Postava na konzole připevněné ke zdi představuje svatého Pavla. Světec je zobrazen v mírně animované póze. Jeho tvář rámuje strniště a vlasy s bujným dlouhým plnovousem, který mu zakrývá krk. Je oblečen do objemného, plisovaného roucha. Svatý Pavel drží v levém podpaží tlustou knihu a pravou rukou svírá jílec velkého, vertikálně umístěného meče. Postava je převážně v bílé barvě leštěného podkladu, pouze její drobné prvky jsou zlaté (včetně knihy a jílce meče). Svatý Pavel, jeden z nejvýznamnějších světců prvního století křesťanství, nebyl ani apoštol, ani Kristův žák, ale je nazýván Apoštol národů. To proto, že dal novému náboženství univerzální rozměr. Doprovodné přívlastky odkazují na: moudrost svatého Pavla (kniha) a jeho mučednickou smrt v Římě (meč).

Popis: Celofigurové, téměř plné, seříznuté a duté vyobrazení stojícího sv. Pavla na konzole zavěšené na sloupu. Výrazná konzola, zepředu zdobená mohutnou volutovou kartuší, zespodu předcházela jakousi zavěšenou rýhovanou „mušlí“. Boční kartuše zdobená listy; v jeho středu oválná deska se zlatým nápisem na červeném pozadí: „In honorem | S. PAULI | apoštolů.“ Nad kartuší horní část konzoly polygonální, profilovaná do podoby římsy, pokrytá hnědým mramorováním. Na horní ploše konzoly je přídavná základna pro figurku v podobě silného plátu.
Světec je mírně posunut, s celou postavou mírně otočenou na levou (heraldicky) stranu (k hlavní lodi katedrály), s levou nohou silně předsunutou, pokrčenou v koleni a pravou mírně staženou; obě nohy světce jsou holé. Hlava světce je otočena ještě více stejným směrem jako jeho tělo, velmi mírně zvednuté. Obličej staršího muže (ústa pootevřená, jako by mluvil), orámovaný velmi bujnými vlasy v hustých kadeřích a strništi s dlouhým vousem pokrývajícím krk. Pavel má levou ruku mírně odsunutou od těla a dopředu – v podpaží drží tlustou knihu; Pavel v pravé ruce viditelný ve výšce boků drží jílec masivního meče.
Apoštolské roucho je „nadčasového“ charakteru – viditelné spodní prádlo a jakýsi plášť uvázaný na pravém rameni. Oba oděvy jsou uspořádány dynamicky, velmi bohatě složené – což ztěžuje vysledování jejich průběhu a jejich vzájemné odlišení. Plastika v bílé barvě leštěného základu s drobnými zlatými prvky: na konzole s okraji volutových forem kartuše a několika malými listy; na roucha světce s obrubami; navíc kniha a jílec meče (jeho čepel je stříbrné barvy) jsou zlaté.
Historie: Postava je jednou z devíti plastik světců umístěných z iniciativy jezuitů v roce 1710 na konzolách zavěšených na pilířích lodi. Každá socha byla financována jinou osobou – popravu postavy svatého Pavla financoval kiełczynský probošt a děkan Christoph Kirschbaum.

Charakteristika: S odkazem na katolickou středověkou minulost Svídnice se jezuité rozhodli, že každá postava bude představovat patrona jedné z kaplí umístěných u bran vedoucích do města. Popisovaná socha odkazuje na kapli sv. Petra a Pavla umístěnou u Svatopetrské brány. Svatý Pavel na obrázku byl předním světcem prvního století křesťanství. Nepatřil sice mezi apoštoly ani Kristovy učedníky, přesto je nazýván apoštolem národů, protože dal křesťanství univerzální rozměr a položil intelektuální základy novému náboženství. Pravděpodobně zemřel mučednickou smrtí v Římě, sťat mečem. V umění je rozpoznatelný díky pro něj typické fyziognomii s bujným a dlouhým plnovousem a také svými atributy, které naznačují jak moudrost svatého Pavla, tak jeho mučednickou smrt.

Bibliografia

Literatura (w wyborze, w układzie chronologicznym, z uwzględnieniem pozycji wzmiankujących cały zespół figur, a nie pojedyncze przedstawienia, których nie wymieniają – jest to zaznaczone uwagą w nawiasie trójkątnym na końcu zapisu - ; jeśli ta uwaga została pominięta oznacza to, że w danej publikacji wymieniono wszystkie figury, każdą określając tytułem przedstawienia – w tym figurę omawianą w nocie, co nie jest osobno zaznaczone; jeśli jest podana s. ewentualnie nr il. [z notatką identyfikującą przedstawienie] to oznacza, że opracowana w nocie figura jest uwzględniona w danej publikacji, a nie są wymienione lub zreprodukowane wszystkie inne figury, albo wzmiankowana jest tylko ich część):

Hermann Hoffmann, Die Jesuiten in Schweidnitz, Schweidnitz 1930 (Zur Schlesischen Kirchengeschichte, Nr 3), s. 153.

Erich Wiese, Thomas Weisfeldt, ein nordischer Barockbildhauer in Schlesien, „Jahrbuch der Preussischen Kunstsammlungen“, Bd. 55, 1934, s. 79 .

Edmund Wilhelm Braun, Studien zur schlesischen Barockplastik. II. Die Künstlerische Entwicklung des Schweidnitzer Bildhauers Georg Leonhard Weber bis 1725, „Kunst und Denkmalpflege in Schlesien“, Bd. 2, 1939, s. 128-129 .

Danuta Ostowska, Jerzy Leonard Weber rzeźbiarz śląski epoki baroku, „Roczniki Sztuki Śląskiej” T. II, 1963, s. 97-98.

Danuta Ostowska, Zespół rzeźbiarski w Konarach, „Roczniki Sztuki Śląskiej, T. IV, 1967, s. 218 .

Danuta Ostowska, Rzeźba śląska 1650-1770. Katalog wystawy, Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Wrocław 1969 .

Danuta Hanulanka, Świdnica, Wydanie II poprawione i uzupełnione, [seria: „Śląsk w Zabytkach Sztuki”, pod redakcją T. Broniewskiego i M. Zlata], Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1973, s. 88-89.

Konstanty Kalinowski, Rzeźba barokowa na Śląsku, Warszawa 1986, s. 180-181, przypisy 251-252 na s. 225.

Edmund Nawrocki, Kościół parafialny św. Stanisława i św. Wacława w Świdnicy. Przewodnik, Świdnica 1990, s. 23-24.

Teatr i mistyka. Rzeźba barokowa pomiędzy Zachodem a Wschodem, [katalog wystawy], Poznań, Muzeum Narodowe, czerwiec – sierpień 1993, Katalog pod redakcją Konstantego Kalinowskiego, Poznań 1993, [edycja polsko-angielska], s. I.104 - notę biograficzną Jerzego Leonarda Webera opracował Konstanty Kalinowski .

Dariusz Galewski, Kościół Jezuitów w Świdnicy na tle pozostałych gotyckich świątyń prowincji czeskiej Towarzystwa Jezusowego [w:] Śląsk i Czechy. Wspólne drogi sztuki, Materiały konferencji naukowej dedykowane Profesorowi Janowi Wrabecowi, [seria: „Acta Universitatis Wratislaviensis” No 2953, „Historia Sztuki” XXIV], Wrocław 2007, s. 263.

Sobiesław Nowotny, Przewodnik po świdnickiej katedrze, Autor zdjęć Mariusz Barcicki, Świdnica 2009, s. 70-71.

Dariusz Galewski, Jezuici wobec tradycji średniowiecznej. Barokizacje kościołów w Kłodzku, Świdnicy, Jeleniej Górze i Żaganiu, [seria: „Ars Vetus et Nova”, Redaktor serii W. Bałus, T. XXXVI], Kraków 2012, s. 195 i 222.

Barbara Skoczylas-Stadnik [tekst], Franciszek Grzywacz [fotografie], Katedra świdnicka perłą Dolnego Śląska, Legnica 2016, s. 32 i 34-35 (il. z podpisami), figura Św. Pawła – il. górna lewa na s. 34.

Artur Kolbiarz, Michael Klahr Starszy, Paul Stralano i rzeźba barokowa w Świdnicy. Nowe uwagi na temat edukacji artystycznej Klahra, „Roczniki Sztuki Śląskiej”, T. XXVII, 2018, s. 147 .