Sv. Martin
Vytvořil Georg Leonhard Weber
Datum vzniku 1709-1710
Rozměry výška 246 cm
materiál / technika dřevo leštěný základní nátěr v bílé barvě polychromovaný pozlacení tesařské a řezbářské techniky
Místo expozice Hlavní loď severní stěna na čtvrtém pilíři mezilodní arkády jdoucí od východu
Popis: Plná postava, téměř plná, ale vzadu mírně seříznutá a dutá, vyobrazení stojícího svatého Martina na konzole zavěšené na sloupu. Výrazná konzola, zepředu zdobená mohutnou volutovou kartuší, zespodu předcházela jakousi zavěšenou rýhovanou „mušlí“. Boční kartuše zdobená listy; v jeho středu oválná plaketa se zlatým nápisem na červeném pozadí: „In honorem | S. MARTINI | epos.“ Nad kartuší horní část konzoly polygonální, profilovaná do podoby římsy, pokrytá hnědým mramorováním. Na horní ploše konzoly je přídavná základna pro figurku v podobě silného plátu. Světec je zobrazen v animovaném pohybu, v póze plné dramatu: jeho levá noha je vystrčená dopředu, velmi mírně pokrčená v koleni a pravá je stažena dozadu, natažená. Pravý bok je silně zvednutý a rameno na stejné straně je sníženo, což dává postavě siluetu podobnou písmenu „S“. Hlava zobrazená téměř z profilu, směřující na pravou (heraldicky) stranu, skloněná dolů; obličej s jasnými mužskými, ale mladými rysy, s velkým, mírně zakřiveným nosem; zpod přilby vycházejí husté prameny vlasů. Ruce odvrácené od hlavy: levou rukou posunutou daleko do strany od těla světec drží konec pláště, v pravé ruce, viditelně blíže k trupu, drží Martin meč, kterým seká kus pláště. Světec je oděn do polobrnění odkazující na starodávné vzory, s jakousi „zástěrou“ ke kolenům, odhalující nohy v sandálech. Spodní tunika s širokými rukávy sahajícími k loktům, na ní kožená polozbroj, těsně přiléhající k trupu, zdůrazňující osvalení, zdobená ornamentálními motivy. Na zadní straně svatomartinského pláště, jehož klopa je odsunuta stranou od těla a drží ji světec na levé (erbovní) straně. Prvky outfitu jsou doplněny opasky různých délek. Na hlavě světce je přilba zdobená ornamenty, mimo jiné s motivem listů. Vedle pravé nohy světce sedí žebrák (postava menší než postava světce), se zvednutou hlavou, pokrytou prameny vlasů, s otevřenými ústy (slepé oči?), natahuje pravou ruku vzhůru v prosbě gesto; žebrákovi useknutá levá ruka ve výši ramen. Postava oděná do úzkých rób částečně odhalující nahé tělo. Plastika je v bílé barvě leštěného základu s drobnými zlatými prvky: na konzole s okraji volutových forem kartuše a drobnými lístky; na rouchu a helmě s úzkými lemy a některými pruhy a ornamentálními motivy; světcův zlatý meč má stříbrnou čepel.
Historie: Postava je jednou z devíti plastik světců umístěných z iniciativy jezuitů v roce 1710 na konzolách zavěšených na pilířích lodi. Každá socha byla financována jinou osobou – popravu postavy sv. Martina financoval starosta města Svídnice Neumann.
Charakteristika: S odkazem na katolickou středověkou minulost Svídnice se jezuité rozhodli, že každá postava bude představovat patrona jedné z kaplí umístěných u bran vedoucích do města. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je socha svatého Martina. V literatuře věnované katedrále ve Świdnici se předpokládá, že výběr světce v tomto případě vyplynul z osobní motivace zakladatele: starosta Neumann se ujal úřadu 11. listopadu, na svátek svatého Martina, a uznal jej za patrona. jeho funkce. Svatý Martin (316 nebo 317-397) je – na rozdíl od mnoha pololegendárních světců rané křesťanské éry – historickou postavou, o níž se dochovalo mnoho tradic. Narodil se v Panonii (nyní Maďarsko), v patnácti letech vstoupil do řad římské armády a sloužil v ní v císařské gardě. Během jeho služby v Amiens v Galii (dnes Francie) se stala slavná událost: Martin, který spatřil spoře oděného žebráka, si bez váhání odstřihl lem vojenského kabátu a přikryl žebráka – to je moment zobrazený na svídnickém sousoší. Martinův pozdější osud je všeobecně znám: byl pokřtěn, vystoupil z armády a zahájil intenzivní činnost. Hodně cestoval, uskutečňoval misijní myšlenky (obrátil obrovské množství lidí) střídavě s dobou následování poustevnických a mnišských zásad. Zavřel se na nějaký čas v poustevnách a zakládal kláštery. Nejsilněji byl spojen s Tours v Galii a obyvatelé tohoto města jej zvolili biskupem – proto je nejčastěji nazýván svatým Martinem z Tours. Ve Świdnici se na nápisu objevuje titul biskupa (episcopus), což může divákovi neznalému jeho životopisu (mladý voják biskup?) zpočátku připadat jako protimluv. Zemřel v Tours (byl pohřben 11. listopadu) a jeho hrob se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst křesťanství. Dodnes je jedním z nejznámějších světců katolické církve. Byl také uctíván v pravoslavné církvi.
Bibliografia
Hermann Hoffmann, Die Jesuiten in Schweidnitz, Schweidnitz 1930 (Zur Schlesischen Kirchengeschichte, Nr 3), s. 153.
Erich Wiese, Thomas Weisfeldt, ein nordischer Barockbildhauer in Schlesien, „Jahrbuch der Preussischen Kunstsammlungen“, Bd. 55, 1934, s. 79
Edmund Wilhelm Braun, Studien zur schlesischen Barockplastik. II. Die Künstlerische Entwicklung des Schweidnitzer Bildhauers Georg Leonhard Weber bis 1725, „Kunst und Denkmalpflege in Schlesien“, Bd. 2, 1939, s. 128-129
Danuta Ostowska, Jerzy Leonard Weber rzeźbiarz śląski epoki baroku, „Roczniki Sztuki Śląskiej” T. II, 1963, s. 97-98, figura Św. Marcina - il. nlb. prawa na tabl. XXXVI w obrębie wkładki z tablicami po s. 160.
Danuta Ostowska, Zespół rzeźbiarski w Konarach, „Roczniki Sztuki Śląskiej, T. IV, 1967, s. 218
Danuta Ostowska, Rzeźba śląska 1650-1770. Katalog wystawy, Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Wrocław 1969
Danuta Hanulanka, Świdnica, Wydanie II poprawione i uzupełnione, [seria: „Śląsk w Zabytkach Sztuki”, pod redakcją T. Broniewskiego i M. Zlata], Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1973, s. 88-89, figura Św. Marcina – s. 88.
Konstanty Kalinowski, Rzeźba barokowa na Śląsku, Warszawa 1986, s. 180-181, przypisy 251-252 na s. 225.
Edmund Nawrocki, Kościół parafialny św. Stanisława i św. Wacława w Świdnicy. Przewodnik, Świdnica 1990, s. 23-24.
Teatr i mistyka. Rzeźba barokowa pomiędzy Zachodem a Wschodem, [katalog wystawy], Poznań, Muzeum Narodowe, czerwiec – sierpień 1993, Katalog pod redakcją Konstantego Kalinowskiego, Poznań 1993, [edycja polsko-angielska], s. I.104 - notę biograficzną Jerzego Leonarda Webera opracował Konstanty Kalinowski
Dariusz Galewski, Kościół Jezuitów w Świdnicy na tle pozostałych gotyckich świątyń prowincji czeskiej Towarzystwa Jezusowego [w:] Śląsk i Czechy. Wspólne drogi sztuki, Materiały konferencji naukowej dedykowane Profesorowi Janowi Wrabecowi, [seria: „Acta Universitatis Wratislaviensis” No 2953, „Historia Sztuki” XXIV], Wrocław 2007, s. 263.
Sobiesław Nowotny, Przewodnik po świdnickiej katedrze, Autor zdjęć Mariusz Barcicki, Świdnica 2009, s. 70-71, figura Św. Marcina - il. górna na s. 70.
Dariusz Galewski, Jezuici wobec tradycji średniowiecznej. Barokizacje kościołów w Kłodzku, Świdnicy, Jeleniej Górze i Żaganiu, [seria: „Ars Vetus et Nova”, Redaktor serii W. Bałus, T. XXXVI], Kraków 2012, s. 195 i 222.
Barbara Skoczylas-Stadnik [tekst], Franciszek Grzywacz [fotografie], Katedra świdnicka perłą Dolnego Śląska, Legnica 2016, s. 32 i 34-35 (il. z podpisami), figura Św. Marcina – il. dolna lewa na s. 35.
Artur Kolbiarz, Michael Klahr Starszy, Paul Stralano i rzeźba barokowa w Świdnicy. Nowe uwagi na temat edukacji artystycznej Klahra, „Roczniki Sztuki Śląskiej”, T. XXVII, 2018, s. 147





