Sv. Martin

Popis: Plná postava, téměř plná, ale vzadu mírně seříznutá a dutá, vyobrazení stojícího svatého Martina na konzole zavěšené na sloupu. Výrazná konzola, zepředu zdobená mohutnou volutovou kartuší, zespodu předcházela jakousi zavěšenou rýhovanou „mušlí“. Boční kartuše zdobená listy; v jeho středu oválná plaketa se zlatým nápisem na červeném pozadí: „In honorem | S. MARTINI | epos.“ Nad kartuší horní část konzoly polygonální, profilovaná do podoby římsy, pokrytá hnědým mramorováním. Na horní ploše konzoly je přídavná základna pro figurku v podobě silného plátu. Světec je zobrazen v animovaném pohybu, v póze plné dramatu: jeho levá noha je vystrčená dopředu, velmi mírně pokrčená v koleni a pravá je stažena dozadu, natažená. Pravý bok je silně zvednutý a rameno na stejné straně je sníženo, což dává postavě siluetu podobnou písmenu „S“. Hlava zobrazená téměř z profilu, směřující na pravou (heraldicky) stranu, skloněná dolů; obličej s jasnými mužskými, ale mladými rysy, s velkým, mírně zakřiveným nosem; zpod přilby vycházejí husté prameny vlasů. Ruce odvrácené od hlavy: levou rukou posunutou daleko do strany od těla světec drží konec pláště, v pravé ruce, viditelně blíže k trupu, drží Martin meč, kterým seká kus pláště. Světec je oděn do polobrnění odkazující na starodávné vzory, s jakousi „zástěrou“ ke kolenům, odhalující nohy v sandálech. Spodní tunika s širokými rukávy sahajícími k loktům, na ní kožená polozbroj, těsně přiléhající k trupu, zdůrazňující osvalení, zdobená ornamentálními motivy. Na zadní straně svatomartinského pláště, jehož klopa je odsunuta stranou od těla a drží ji světec na levé (erbovní) straně. Prvky outfitu jsou doplněny opasky různých délek. Na hlavě světce je přilba zdobená ornamenty, mimo jiné s motivem listů. Vedle pravé nohy světce sedí žebrák (postava menší než postava světce), se zvednutou hlavou, pokrytou prameny vlasů, s otevřenými ústy (slepé oči?), natahuje pravou ruku vzhůru v prosbě gesto; žebrákovi useknutá levá ruka ve výši ramen. Postava oděná do úzkých rób částečně odhalující nahé tělo. Plastika je v bílé barvě leštěného základu s drobnými zlatými prvky: na konzole s okraji volutových forem kartuše a drobnými lístky; na rouchu a helmě s úzkými lemy a některými pruhy a ornamentálními motivy; světcův zlatý meč má stříbrnou čepel.

Historie: Postava je jednou z devíti plastik světců umístěných z iniciativy jezuitů v roce 1710 na konzolách zavěšených na pilířích lodi. Každá socha byla financována jinou osobou – popravu postavy sv. Martina financoval starosta města Svídnice Neumann.

Charakteristika: S odkazem na katolickou středověkou minulost Svídnice se jezuité rozhodli, že každá postava bude představovat patrona jedné z kaplí umístěných u bran vedoucích do města. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je socha svatého Martina. V literatuře věnované katedrále ve Świdnici se předpokládá, že výběr světce v tomto případě vyplynul z osobní motivace zakladatele: starosta Neumann se ujal úřadu 11. listopadu, na svátek svatého Martina, a uznal jej za patrona. jeho funkce. Svatý Martin (316 nebo 317-397) je – na rozdíl od mnoha pololegendárních světců rané křesťanské éry – historickou postavou, o níž se dochovalo mnoho tradic. Narodil se v Panonii (nyní Maďarsko), v patnácti letech vstoupil do řad římské armády a sloužil v ní v císařské gardě. Během jeho služby v Amiens v Galii (dnes Francie) se stala slavná událost: Martin, který spatřil spoře oděného žebráka, si bez váhání odstřihl lem vojenského kabátu a přikryl žebráka – to je moment zobrazený na svídnickém sousoší. Martinův pozdější osud je všeobecně znám: byl pokřtěn, vystoupil z armády a zahájil intenzivní činnost. Hodně cestoval, uskutečňoval misijní myšlenky (obrátil obrovské množství lidí) střídavě s dobou následování poustevnických a mnišských zásad. Zavřel se na nějaký čas v poustevnách a zakládal kláštery. Nejsilněji byl spojen s Tours v Galii a obyvatelé tohoto města jej zvolili biskupem – proto je nejčastěji nazýván svatým Martinem z Tours. Ve Świdnici se na nápisu objevuje titul biskupa (episcopus), což může divákovi neznalému jeho životopisu (mladý voják biskup?) zpočátku připadat jako protimluv. Zemřel v Tours (byl pohřben 11. listopadu) a jeho hrob se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst křesťanství. Dodnes je jedním z nejznámějších světců katolické církve. Byl také uctíván v pravoslavné církvi.