Sv. Jan Křtitel
Vytvořil Georg Leonhard Weber
Datum vzniku 1709-1710
Rozměry výška 239 cm
materiál / technika dřevo leštěný základní nátěr v bílé barvě polychromovaný pozlacení tesařské a řezbářské techniky
Místo expozice Hlavní loď jižní stěna na třetím pilíři mezilodní arkády jdoucí od východu
Popis: Celofigurové, téměř plné, seříznuté a duté vyobrazení stojícího sv. Jana Křtitele s beránkem po boku, usazené na konzole zavěšené na sloupu. Výrazná konzola, zepředu zdobená mohutnou volutovou kartuší zespodu předcházenou jakousi zavěšenou rýhovanou „mušlí“ (tento prvek se do doby poslední konzervace nedochoval a je rekonstruován podle vzoru původních viditelné na jiných obrázcích). Boční kartuše zdobená listy; v jeho středu oválná plaketa se zlatým nápisem na červeném pozadí: „In honorem | S. JOAN[N]IS BAP: | TISTAE.“ Nad kartuší horní část konzoly polygonální, profilovaná do podoby římsy, pokrytá hnědým mramorováním. Na horní ploše konzoly je přídavná základna pro figurku v podobě silného plátu. Vedle této desky, v horní části konzoly, jsou drobné prvky částečně spojené se sochou, konvenčně označující krajinu: vlevo (z pohledu diváka) můžete vidět malý strom a skály (ve formě polygonu bloky kamene), vpravo skály, které se „přibližují“ k horám a spojují se s podobnými skálami již umístěnými na podstavci pro postavu, pod levou nohou světce a levou nohou beránka; ještě více vpravo na pozadí zdi kostela strom s velmi dlouhým tenkým kmenem zakončeným nahoře nepříliš výraznou korunou listů – tyto spíše omezené motivy (křehké stromy, skály) jsou nepochybně myšleny představit divočinu, kde žil sv. Světec je v dynamické póze, s celou postavou natočenou mírně doleva (heraldicky), s levou nohou pokrčenou v koleni, nataženou dopředu a chodidlem opřeným o skály – tedy položenou o něco výše než pravé chodidlo. Pravá noha je narovnána, částečně stažena doleva a zakryta rouchem světce. Obě nohy bosé. Hlava světce je natočena stejným směrem jako jeho tělo, mírně zakloněná. Obličej muže středního věku, který sochař zamýšlel spíše jako mladý, je protáhlý, s hluboce vyřezávanými rysy, dlouhým nosem a vrásčitým čelem. Světcovy vlasy jsou husté, kudrnaté, dlouhé, spadající vzadu ke krku (jediný pramen také vepředu na levém rameni). Zespodu je obličej rámován středně dlouhým strništěm. Světec v levé ruce se posunul stranou od těla, ruka je viditelná ve výšce hrudníku, drží kříž s velmi dlouhou paží, umístěnou diagonálně a spočívající na základně postavy. Vršek kříže je omotaný bílou stuhou s nápisem „ECCE AGNVS DEI“ ve zlaté barvě. Pravou rukou, kterou světec drží před výškou boků, se Jan levou nohou dotýká hlavy beránka, který k němu šplhá. Světec je oděn do zapletených hábitů odhalujících část těla: svalnatý trup (uprostřed chomáče vlasů?) a levou nohu nad kolenem. Kalhotové róby s těžko dohledatelným průběhem. Svrchním oděvem je roucho z velbloudí srsti přehozené přes předloktí. Plastika v bílé barvě leštěného podkladu s drobnými zlatými prvky: na konzole s okraji volutových forem kartuše a drobnými lístky; na světcově rouchu z velbloudí vlny s lemováním; navíc kříž a jehněčí kopyta jsou zlatá. Skály (země) na úpatí světce a paty stromů jsou hnědé.
Historie: Postava je jednou z devíti plastik světců umístěných z iniciativy jezuitů v roce 1710 na konzolách zavěšených na pilířích lodi. Každá ze soch byla financována jinou osobou – popravu postavy sv. Jana Křtitele financoval svídnický radní Sommerfeld na památku kaple zasvěcené tomuto světci nacházející se u Lukostřelecké brány.
Charakteristika: V odkazu na katolickou středověkou minulost Svídnice se jezuité rozhodli, že každá postava bude představovat patrona jedné z kaplí umístěných u bran vedoucích do města. Jedna z kaplí zasvěcená sv. Janu Křtiteli nepřekvapí, protože byl jedním z nejoblíbenějších světců v dějinách církve. Svatý Jan, narozený krátce před Kristem, zázračně počatý syn starého Zachariáše a Alžběty (pravděpodobně příbuzný Ježíšovy Matky), pobýval jako poustevník v Judské poušti ve Svaté zemi. Ježíš ho považoval za svého bezprostředního předchůdce a pokřtil Krista. Uvězněn kolem roku 32 n. l. Herodes Antipas, vládce Galileje (udán Římany), byl v důsledku intrik své manželky Herodiady odsouzen k smrti stětím. Svatý Jan ho na Ježíšovu žádost pokřtil v řece Jordán – tzv. Janův křest není ekvivalentní křtu používanému později v Církvi. Je symbolem proměny v Kristově životě a začátku jeho poslání. Svatý Jan je rozpoznatelný díky své fyziognomii (dlouhé vlasy, které si nestříhal), chudému oblečení (hrubé roucho z velbloudí srsti bylo oblečením chudých) a díky postavě Beránka Božího (Agnus Dei – jak Ježíše nazval svatý Jan, odkazující na starozákonní tradici beránka jako oběti odevzdané Bohu). Na závěr se sluší dodat, že svatý Jan je uctíván i stoupenci islámu jako jeden z proroků v prodeji toho nejdůležitějšího – Mohameda.
Bibliografia
Hermann Hoffmann, Die Jesuiten in Schweidnitz, Schweidnitz 1930 (Zur Schlesischen Kirchengeschichte, Nr 3), s. 153.
Erich Wiese, Thomas Weisfeldt, ein nordischer Barockbildhauer in Schlesien, „Jahrbuch der Preussischen Kunstsammlungen“, Bd. 55, 1934, s. 79
Edmund Wilhelm Braun, Studien zur schlesischen Barockplastik. II. Die Künstlerische Entwicklung des Schweidnitzer Bildhauers Georg Leonhard Weber bis 1725, „Kunst und Denkmalpflege in Schlesien“, Bd. 2, 1939, s. 128-129
Danuta Ostowska, Jerzy Leonard Weber rzeźbiarz śląski epoki baroku, „Roczniki Sztuki Śląskiej” T. II, 1963, s. 97-98.
Danuta Ostowska, Zespół rzeźbiarski w Konarach, „Roczniki Sztuki Śląskiej, T. IV, 1967, s. 218
Danuta Ostowska, Rzeźba śląska 1650-1770. Katalog wystawy, Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Wrocław 1969
Danuta Hanulanka, Świdnica, Wydanie II poprawione i uzupełnione, [seria: „Śląsk w Zabytkach Sztuki”, pod redakcją T. Broniewskiego i M. Zlata], Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1973, s. 88-89, figura Św. Jana Chrzciciela – s. 88, il. 29 na s. 89.
Konstanty Kalinowski, Rzeźba barokowa na Śląsku, Warszawa 1986, s. 180-181, przypisy 251-252 na s. 225.
Edmund Nawrocki, Kościół parafialny św. Stanisława i św. Wacława w Świdnicy. Przewodnik, Świdnica 1990, s. 23-24.
Teatr i mistyka. Rzeźba barokowa pomiędzy Zachodem a Wschodem, [katalog wystawy], Poznań, Muzeum Narodowe, czerwiec – sierpień 1993, Katalog pod redakcją Konstantego Kalinowskiego, Poznań 1993, [edycja polsko-angielska], s. I.104 - notę biograficzną Jerzego Leonarda Webera opracował Konstanty Kalinowski
Dariusz Galewski, Kościół Jezuitów w Świdnicy na tle pozostałych gotyckich świątyń prowincji czeskiej Towarzystwa Jezusowego [w:] Śląsk i Czechy. Wspólne drogi sztuki, Materiały konferencji naukowej dedykowane Profesorowi Janowi Wrabecowi, [seria: „Acta Universitatis Wratislaviensis” No 2953, „Historia Sztuki” XXIV], Wrocław 2007, s. 263.
Sobiesław Nowotny, Przewodnik po świdnickiej katedrze, Autor zdjęć Mariusz Barcicki, Świdnica 2009, s. 70-71.
Dariusz Galewski, Jezuici wobec tradycji średniowiecznej. Barokizacje kościołów w Kłodzku, Świdnicy, Jeleniej Górze i Żaganiu, [seria: „Ars Vetus et Nova”, Redaktor serii W. Bałus, T. XXXVI], Kraków 2012, s. 195 i 222.
Barbara Skoczylas-Stadnik [tekst], Franciszek Grzywacz [fotografie], Katedra świdnicka perłą Dolnego Śląska, Legnica 2016, s. 32 i 34-35 (il. z podpisami), figura Św. Jana Chrzciciela – il. dolna prawa na s. 34.
Artur Kolbiarz, Michael Klahr Starszy, Paul Stralano i rzeźba barokowa w Świdnicy. Nowe uwagi na temat edukacji artystycznej Klahra, „Roczniki Sztuki Śląskiej”, T. XXVII, 2018, s. 147





