Sv. Jan Křtitel

Titul Postava svatého Jana Křtitele. Ze série devíti figurek znázorňujících patrony Svídnice
Vytvořil Georg Leonhard Weber
Datum vzniku 1709-1710
Rozměry výška 239 cm
materiál / technika dřevo leštěný základní nátěr v bílé barvě polychromovaný pozlacení tesařské a řezbářské techniky
Místo expozice Hlavní loď jižní stěna na třetím pilíři mezilodní arkády jdoucí od východu
Opis podstawowy
Opis profesionalny
Postava na konzole připevněné ke zdi zobrazuje svatého Jana Křtitele. Světec je zobrazen v dynamické póze. Jeho protáhlý obličej poměrně mladého muže rámují kadeře dlouhých vlasů a strniště (Jan jako poustevník neměl ve zvyku se stříhat). Některé detaily vyobrazení jasně naznačují světcův pobyt na poušti (skály a vratké stromy u nohou postavy) a chudobu (drsné roucho z velbloudí srsti). U Janových nohou je vidět beránek. Kříž, který světec drží v levé ruce, je ovinut páskou s nápisem "ECCE AGNVS DEI". Oba tyto motivy jsou nejen důležitými atributy světce, ale také naznačují účel jeho poslání. Svatý Jan Křtitel, židovský poustevník zmiňovaný v evangeliích, byl důležitou postavou Ježíšova života. Zázračně narozený syn starých rodičů Zachariáše a Alžběty (příbuzné Ježíšovy matky) dlouho pobýval na poušti. Poté, co se setkal s Kristem, se stal osobou, kterou obdivoval a respektoval (byl považován za proroka, který předcházel Ježíše, a jako takový je uctíván vyznavači islámu, neboť Ježíš i svatý Jan jsou považováni za předchůdce Mohameda). Kristus požádal svatého Jana o křest v řece Jordánu. Tento obřad měl poněkud jiný význam než křest používaný později křesťany: symbolicky znamenal začátek Kristova spasitelského poslání. Svatý Jan byl kolem roku 32 na příkaz galilejského vládce Heroda Antipy sťat. Dodnes se svatý Jan těší v církvi velké úctě. Beránek vyobrazený na svídnické soše a nápis "Zde je beránek Boží" na již zmíněné banderole odkazují na způsob, jakým byl Kristus Janem nazýván, který tak odkazoval na starozákonní oběť beránka přinášenou Židy Bohu

Popis: Celofigurové, téměř plné, seříznuté a duté vyobrazení stojícího sv. Jana Křtitele s beránkem po boku, usazené na konzole zavěšené na sloupu. Výrazná konzola, zepředu zdobená mohutnou volutovou kartuší zespodu předcházenou jakousi zavěšenou rýhovanou „mušlí“ (tento prvek se do doby poslední konzervace nedochoval a je rekonstruován podle vzoru původních viditelné na jiných obrázcích). Boční kartuše zdobená listy; v jeho středu oválná plaketa se zlatým nápisem na červeném pozadí: „In honorem | S. JOAN[N]IS BAP: | TISTAE.“ Nad kartuší horní část konzoly polygonální, profilovaná do podoby římsy, pokrytá hnědým mramorováním. Na horní ploše konzoly je přídavná základna pro figurku v podobě silného plátu. Vedle této desky, v horní části konzoly, jsou drobné prvky částečně spojené se sochou, konvenčně označující krajinu: vlevo (z pohledu diváka) můžete vidět malý strom a skály (ve formě polygonu bloky kamene), vpravo skály, které se „přibližují“ k horám a spojují se s podobnými skálami již umístěnými na podstavci pro postavu, pod levou nohou světce a levou nohou beránka; ještě více vpravo na pozadí zdi kostela strom s velmi dlouhým tenkým kmenem zakončeným nahoře nepříliš výraznou korunou listů – tyto spíše omezené motivy (křehké stromy, skály) jsou nepochybně myšleny představit divočinu, kde žil sv. Světec je v dynamické póze, s celou postavou natočenou mírně doleva (heraldicky), s levou nohou pokrčenou v koleni, nataženou dopředu a chodidlem opřeným o skály – tedy položenou o něco výše než pravé chodidlo. Pravá noha je narovnána, částečně stažena doleva a zakryta rouchem světce. Obě nohy bosé. Hlava světce je natočena stejným směrem jako jeho tělo, mírně zakloněná. Obličej muže středního věku, který sochař zamýšlel spíše jako mladý, je protáhlý, s hluboce vyřezávanými rysy, dlouhým nosem a vrásčitým čelem. Světcovy vlasy jsou husté, kudrnaté, dlouhé, spadající vzadu ke krku (jediný pramen také vepředu na levém rameni). Zespodu je obličej rámován středně dlouhým strništěm. Světec v levé ruce se posunul stranou od těla, ruka je viditelná ve výšce hrudníku, drží kříž s velmi dlouhou paží, umístěnou diagonálně a spočívající na základně postavy. Vršek kříže je omotaný bílou stuhou s nápisem „ECCE AGNVS DEI“ ve zlaté barvě. Pravou rukou, kterou světec drží před výškou boků, se Jan levou nohou dotýká hlavy beránka, který k němu šplhá. Světec je oděn do zapletených hábitů odhalujících část těla: svalnatý trup (uprostřed chomáče vlasů?) a levou nohu nad kolenem. Kalhotové róby s těžko dohledatelným průběhem. Svrchním oděvem je roucho z velbloudí srsti přehozené přes předloktí. Plastika v bílé barvě leštěného podkladu s drobnými zlatými prvky: na konzole s okraji volutových forem kartuše a drobnými lístky; na světcově rouchu z velbloudí vlny s lemováním; navíc kříž a jehněčí kopyta jsou zlatá. Skály (země) na úpatí světce a paty stromů jsou hnědé.
Historie: Postava je jednou z devíti plastik světců umístěných z iniciativy jezuitů v roce 1710 na konzolách zavěšených na pilířích lodi. Každá ze soch byla financována jinou osobou – popravu postavy sv. Jana Křtitele financoval svídnický radní Sommerfeld na památku kaple zasvěcené tomuto světci nacházející se u Lukostřelecké brány.

Charakteristika: V odkazu na katolickou středověkou minulost Svídnice se jezuité rozhodli, že každá postava bude představovat patrona jedné z kaplí umístěných u bran vedoucích do města. Jedna z kaplí zasvěcená sv. Janu Křtiteli nepřekvapí, protože byl jedním z nejoblíbenějších světců v dějinách církve. Svatý Jan, narozený krátce před Kristem, zázračně počatý syn starého Zachariáše a Alžběty (pravděpodobně příbuzný Ježíšovy Matky), pobýval jako poustevník v Judské poušti ve Svaté zemi. Ježíš ho považoval za svého bezprostředního předchůdce a pokřtil Krista. Uvězněn kolem roku 32 n. l. Herodes Antipas, vládce Galileje (udán Římany), byl v důsledku intrik své manželky Herodiady odsouzen k smrti stětím. Svatý Jan ho na Ježíšovu žádost pokřtil v řece Jordán – tzv. Janův křest není ekvivalentní křtu používanému později v Církvi. Je symbolem proměny v Kristově životě a začátku jeho poslání. Svatý Jan je rozpoznatelný díky své fyziognomii (dlouhé vlasy, které si nestříhal), chudému oblečení (hrubé roucho z velbloudí srsti bylo oblečením chudých) a díky postavě Beránka Božího (Agnus Dei – jak Ježíše nazval svatý Jan, odkazující na starozákonní tradici beránka jako oběti odevzdané Bohu). Na závěr se sluší dodat, že svatý Jan je uctíván i stoupenci islámu jako jeden z proroků v prodeji toho nejdůležitějšího – Mohameda.


Bibliografia
Literatura (w wyborze, w układzie chronologicznym, z uwzględnieniem pozycji wzmiankujących cały zespół figur, a nie pojedyncze przedstawienia, których nie wymieniają – jest to zaznaczone uwagą w nawiasie trójkątnym na końcu zapisu - ; jeśli ta uwaga została pominięta oznacza to, że w danej publikacji wymieniono wszystkie figury, każdą określając tytułem przedstawienia – w tym figurę omawianą w nocie, co nie jest osobno zaznaczone; jeśli jest podana s. ewentualnie nr il. [z notatką identyfikującą przedstawienie] to oznacza, że opracowana w nocie figura jest uwzględniona w danej publikacji, a nie są wymienione lub zreprodukowane wszystkie inne figury, albo wzmiankowana jest tylko ich część):

Hermann Hoffmann, Die Jesuiten in Schweidnitz, Schweidnitz 1930 (Zur Schlesischen Kirchengeschichte, Nr 3), s. 153.

Erich Wiese, Thomas Weisfeldt, ein nordischer Barockbildhauer in Schlesien, „Jahrbuch der Preussischen Kunstsammlungen“, Bd. 55, 1934, s. 79 .

Edmund Wilhelm Braun, Studien zur schlesischen Barockplastik. II. Die Künstlerische Entwicklung des Schweidnitzer Bildhauers Georg Leonhard Weber bis 1725, „Kunst und Denkmalpflege in Schlesien“, Bd. 2, 1939, s. 128-129 .

Danuta Ostowska, Jerzy Leonard Weber rzeźbiarz śląski epoki baroku, „Roczniki Sztuki Śląskiej” T. II, 1963, s. 97-98.

Danuta Ostowska, Zespół rzeźbiarski w Konarach, „Roczniki Sztuki Śląskiej, T. IV, 1967, s. 218 .

Danuta Ostowska, Rzeźba śląska 1650-1770. Katalog wystawy, Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Wrocław 1969 .

Danuta Hanulanka, Świdnica, Wydanie II poprawione i uzupełnione, [seria: „Śląsk w Zabytkach Sztuki”, pod redakcją T. Broniewskiego i M. Zlata], Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1973, s. 88-89, figura Św. Jana Chrzciciela – s. 88, il. 29 na s. 89.

Konstanty Kalinowski, Rzeźba barokowa na Śląsku, Warszawa 1986, s. 180-181, przypisy 251-252 na s. 225.

Edmund Nawrocki, Kościół parafialny św. Stanisława i św. Wacława w Świdnicy. Przewodnik, Świdnica 1990, s. 23-24.

Teatr i mistyka. Rzeźba barokowa pomiędzy Zachodem a Wschodem, [katalog wystawy], Poznań, Muzeum Narodowe, czerwiec – sierpień 1993, Katalog pod redakcją Konstantego Kalinowskiego, Poznań 1993, [edycja polsko-angielska], s. I.104 - notę biograficzną Jerzego Leonarda Webera opracował Konstanty Kalinowski .

Dariusz Galewski, Kościół Jezuitów w Świdnicy na tle pozostałych gotyckich świątyń prowincji czeskiej Towarzystwa Jezusowego [w:] Śląsk i Czechy. Wspólne drogi sztuki, Materiały konferencji naukowej dedykowane Profesorowi Janowi Wrabecowi, [seria: „Acta Universitatis Wratislaviensis” No 2953, „Historia Sztuki” XXIV], Wrocław 2007, s. 263.

Sobiesław Nowotny, Przewodnik po świdnickiej katedrze, Autor zdjęć Mariusz Barcicki, Świdnica 2009, s. 70-71.

Dariusz Galewski, Jezuici wobec tradycji średniowiecznej. Barokizacje kościołów w Kłodzku, Świdnicy, Jeleniej Górze i Żaganiu, [seria: „Ars Vetus et Nova”, Redaktor serii W. Bałus, T. XXXVI], Kraków 2012, s. 195 i 222.

Barbara Skoczylas-Stadnik [tekst], Franciszek Grzywacz [fotografie], Katedra świdnicka perłą Dolnego Śląska, Legnica 2016, s. 32 i 34-35 (il. z podpisami), figura Św. Jana Chrzciciela – il. dolna prawa na s. 34.

Artur Kolbiarz, Michael Klahr Starszy, Paul Stralano i rzeźba barokowa w Świdnicy. Nowe uwagi na temat edukacji artystycznej Klahra, „Roczniki Sztuki Śląskiej”, T. XXVII, 2018, s. 147 , figura Św. Jana Chrzciciela – s. 150.