Sv. Václav nařizuje v Čechách stavbu kostelů a ničení pohanských soch

Popis: Obraz malovaný na plátně ve formě svisle umístěného obdélníku. Kompozice zachycuje svatého Václava, českého knížete nařizujícího ničení pohanských chrámů a stavbu kostelů. Vícefigurová scéna s davem postav zobrazených v různých pózách a kostýmech, se složitou kompozicí. Celé se to odehrává před průčelím knížecího paláce, pravděpodobně v centru města, na místě (na náměstí?) obklopeném zástavbou; architektonické motivy a další reálie jsou podány zcela ahistoricky a fantasticky, i když v souladu se stylovými rysy pozdně barokní architektury. Kompozice má několik plánů a několik samostatných scén (skupin postav): levou (z pohledu diváka) polovinu obrazu zabírá pohled na palác a skupinu postav před ním v čele se sv. Václavem. Pravá polovina malby zase pokrývá několik zón – dole je vidět scéna svržení sochy božstva, výše v pozadí je zobrazena stavba chrámu, za ní a nahoře jsou světle hnědé budovy města, nad nimiž je vidět pruh modré oblohy a nakonec úplně nahoře jsou vidět šedorůžová oblaka, proti nimž jsou umístěny okřídlené hlavy cherubínů a – vpravo (heraldicky) z nich téměř na ose obrazu – postava anděla zahaleného cihlově červenou draperií a držícího zelený vavřínový věnec a palmovou ratolest. Nejdůležitější pro pochopení obsahového programu obrazu jsou tři uvedené na začátku scény. Průčelí monumentálních budov paláce je patrné v perspektivě na levé (z pohledu diváka) straně malby, před šedozeleným portikem se sloupy (za nímž průčelí paláce s pilířovým členěním, masiv – v pozadí je vidět růžová barva), na třístupňovém podstavci je skupina stojících postav zobrazených v animovaných pózách. Ústřední postavou je zde svatý Václav, který dává pokyny staviteli vyobrazenému vedle něj. Stojí těsně u okraje plošiny, mezi postavami zadané skupiny je nejblíže k ose obrazu. Světec stojí čelem k divákovi v jasném kontrapostu s levou nohou nataženou daleko dopředu. Jeho hlava mírně nakloněná na stranu, směřuje téměř ze 3/4 heraldicky vpravo; tvář zralého muže se zvětralou pletí rámuje strniště s krátkým plnovousem a vlasy po stranách – strniště a hnědé vlasy. Václavovy paže jsou pokrčené v loktech a natažené do strany v opačném směru, pak je hlava otočena.Ruce zobrazené ve výšce boků provádějí gesta naznačující scény odehrávající se na pravé straně obrazu (z pohledu diváka). Světec je oděn do bohatého vévodského oděvu: zelené roucho sepnuté vpředu řadou malých knoflíků a bohatě řasený hnědý kabát lemovaný hermelínem. Kabát vytváří velmi dynamický záhyb nad levým kolenem. Princovy nohy jsou odhaleny až po kolena a je vidět jakýsi kryt nohou v podobě přiléhavých růžových „kozaček“. Na hlavě posvátná vévodská mitra, červená, dole s bílým, hermelínovým lemem. Partnerem rozhovoru pro prince je stavitel stojící vedle něj na pravé (heraldické) straně. Muž s velmi výraznou fyziognomií, výrazným orlím nosem, dlouhými vlasy a huňatým knírkem, oblečený v bílé košili a modrém kaftanu, se otočí k princi a v levé ruce ve výšce hrudi drží kompas na znamení jeho povolání. Dvojici lemují dvořané a vojáci s halapartnami, z nichž jeden drží červenou vlajkovou tyč. Před princem a architektem je zobrazen malý chlapec oblečený v bílém rouchu a zahalený červenou drapérií, s čepicí zdobenou drahokamy s peřím na hlavě. Chlapec před sebou drží velký štít, bohatě orámovaný volutami na svislé ose, obsahující znak přemyslovské dynastie: černou orlici (přesněji orlici) zobákem nasměrovaným na levou (heraldickou) stranu. Přesně pod tímto erbem pod pódiem je od pasu nahoru vyobrazen muž s podobnou fyziognomií jako stavitel, soudě podle atributů (cestovní taška, hůl) – posel. Výjevy znázorňující plnění rozkazů českého patrona zabírají pravou (z pohledu diváka) polovinu obrazu. Dole pod schodištěm vedoucím do paláce je skupina pěti mužů v barevných róbách (jeden, zobrazený v popředí, na pravé straně – od diváka – je od pasu nahoru nahý), většinou zobrazený v animovaných pózy, v dynamickém pohybu. Dva muži v popředí zničí a svrhnou sochu stojící na vysokém soklu zdobeném girlandou, viditelnou hned u pravého okraje obrazu. Pod podstavcem jsou zobrazeny převrácené bronzové nádoby. Socha celá v šedobílé barvě (imitující kámen) ukazuje ženu stojící v plné podobě, čelem k ose obrazu, oblečenou v bohatě řaseném hábitu, držící v pravé ruce jablko (jediný barevný akcent v rámci sochy) ; levá ruka sochy je zlomená. Muži popsali, jak udeřit nebo se chystají udeřit do kusu kůly a kladivem. Napravo (heraldicky) od nich sleduje scénu jediný muž klidně stojící ve skupině. Na dále částečně viditelné další dva muži rozbíjející kamenné architektonické detaily, mezi nimiž je vidět hlavice sloupu. Nahoře, v mnohem vzdálenějším pozadí, poslední z hlavních výjevů obrazu: diagonální, strmá lávka, běžící zprava (heraldicky) nahoru doleva (heraldicky), směrem k vrcholu vztyčené budovy viditelné poblíž vpravo okraj malby. Tři muži přicházejí po lávce a nesou a tahají koše a trámy.

Provenience: Obraz patří do série umístěné na stěnách lodi věnované dvěma svatým patronům kostela: Stanislavu, krakovskému biskupovi a mučedníkovi, a Václavovi, českému knížeti a také mučedníkovi. Celá série vznikla z iniciativy jezuitů, ale pouze jeden obraz financovala kolej ve Świdnici. Zbytek financovali lidé a instituce (zejména církev) pouze sympatizující se svídnickou kolejí. Jen v několika málo případech může být někdo v pokušení určit dobu takového založení. O zde diskutovaném díle, z hypotetické identifikace donátorky – byla to pravděpodobně Marie Alžběta hraběnka von Nostitz, vystupující zde bez svého manžela, který zemřel v roce 1712 – lze upřesnit např. spodní hranici doby vzniku obrazu. stvoření (po 1712). K této práci však došlo pravděpodobně ještě později, kolem roku 1720, kdy byl malíř zaplacen za provedení posledních dvou (z celkových tří) obrazů s výjevy ze života sv. Václava. Zakladatelka zemřela v roce 1738, takže i v případě druhého datování je její podíl na financování díla nepochybný.

Charakteristika: Rozhodnutí vytvořit pro kostel ve Świdnici velké obrazy znázorňující život jeho patronů bylo zřejmé díky živému liturgickému kultu světců zmíněných v tomto kostele. Ze šesti obrazů, které patří do této části cyklu, která se nachází v lodi katedrály, byly tři zhotoveny z prostředků představitelů nejmocnější slezské šlechty. Pokusy identifikovat všechny štědré dárce nebyly vždy přesné. Například zde diskutovaný obraz s přihlédnutím ke skutečnosti, že erb na rámu patří známému slezskému rodu von Nostitzů, byl považován za dar jednoho z neidentifikovaných členů tohoto rodu. Teprve nedávno výzkum Sobiesława Nowotného, významného odborníka na minulost Svídnice, umožnil určit, že zkrácený nápis pod erbem odkazuje na Marii Alžbětu hraběnku von Nostitz, vdovu po jednom z nejvýznamnějších slezských šlechticů to období. Byl to Christoph Wenzel, hrabě von Nostitz (1645-1712), majitel četných pozemkových panství ve vévodství Svídnice a Jawor. Byl silně spjat s Habsburky a od roku 1692 byl říšským hrabětem. V letech 1697-1703 byl starostou vévodství Svídnice-Jawor. Dar jeho manželky, byť označený dopisy prokazujícími, že byl vyroben po hraběcí smrti, lze považovat i za naplnění ambicí slezského velmože v oblasti nadací pro katolickou církev ve Slezsku. Závěrem je třeba poznamenat, že předmět díla byl dlouhou dobu chybně definován – byl definován jako obraz sv. Václava smiřujícího oba bojovníky, i když ani letmý pohled na detaily kompozice nenechává pochyby k zobrazené scéně. Snad na vině byla skutečnost, že obraz byl zavěšen v lodi ve značné výšce.