Sv. Stanislav vrhá kletbu na krále Boleslava Smělého

Popis: Obraz malovaný na plátně ve formě svisle umístěného obdélníku. Kompozice zobrazuje sv. Stanislava, krakovského biskupa, který proklel krále Boleslava Smělého. Vícefigurová scéna se zástupem postav a složitou kompozicí. Celé se to odehrává na pozadí hnědé (v odstínech) a šedé architektury – před vchodem do kostela; vlevo od diváka) nahoře, mírně vpravo (heraldicky) od osy obrazu, je mýtina s oblohou a mraky. V dolní části popředí je zobrazena hnědozem. Po pravé straně kompozičního pole (od diváka) je vstup do kostela situovaný na vyvýšené plošině, kterému předcházejí tři schody. Obdélný portál, pootevřené dveře, za nimi je vidět interiér chrámu s architektonickými prvky. Portál lemují dva kudrnaté sloupy, horní část fasády je zakryta mraky a odříznuta hranou malby. Na plošině před vchodem do kostela je vidět ze stran a zezadu skupina sestávající ze sv. Stanislava a tří duchovních, kteří ho obklopují. Světec je zobrazen v celém těle v animovaném pohybu; je otočen do 3/4 k ose obrazu, jeho silueta je zkroucená do tvaru písmene „S“ a boky jsou mírně protaženy k pravé (heraldické) straně. Hlava světce je mírně nakloněna dolů, tvář s rysy staršího muže orámovaná strništěm se středně dlouhým plnovousem; strniště a viditelné úlomky vlasů hnědé. Stanislav s rukama zdviženým vzhůru, patrný na levé (heraldicky) straně, ve výšce krku, drží horní část diagonálně posazené berly a je oděn v biskupském oděvu (bílá alba, ornát s hnědý vzor látky a zespodu modrý přebal, růžový a fialový vršek, pod krkem zapínaná spona s drahokamem, u krku viditelný lem bílé amice a na hlavě bílá mitra, zespodu modrá, s drahokam na ose); roucho světce se souhrnně upravenými záhyby plnými pohybu. Duchovní stojící vedle světce v plné formě (jeden částečně viditelný vzadu), velmi živým pohybem, drží v rukou různé předměty (jáhnové po stranách drží: vlevo – od diváka – otevřenou knihu, kterou světec se pravděpodobně dívá, vpravo – klíč; druhý klíč drží kněz stojící za světcem). Dva jáhnové po stranách nosí pod krkem bílé alby, amiky a červenohnědé dalmatiky (u jednoho z nich nejblíže k pravému okraji obrazu – z pohledu diváka – jsou vidět modré stuhy z jednoho strany dalmatiky). Duchovní stojící za světcem má na sobě špatně viditelný kanovník a na hlavě černý biret. Protiváhou skupině ze St. Stanislava je skupina vojáků doprovázejících krále, zabírající levou (z pohledu diváka) polovinu obrazu. Nejvýznamnější postavou je zde panovník, stojící blízko světce, u paty schodiště, zobrazený v plné podobě, čelem k divákovi, ale s hlavou otočenou o 3/4 na levou (heraldickou) stranu. Jeho tvář s velmi výrazným, až brutálním výrazem, s „huňatým“ knírem je podobná sarmatskému typu známému mj. z portrétů Jana III. Sobieského a jeho současníků, i když je samozřejmě výrazně „přehnaná“ ); vlasy a strniště postavy jsou hnědé. Vládce položí levou nohu na první stupeň schodiště a ruku na stejné straně podepře bokem. Ve sklopené pravé ruce drží bronzové žezlo. Má na sobě spodní prádlo, starožitnou šedomodrou polozbroj (nebo pokrývku trupu z měkkého materiálu, např. barvená kůže, pokrývající tělo), červený kabát s monumentalizovanými záhyby a modré boty zakrývající lýtka. Vojáci, kteří ho doprovázejí, stojící v animovaných pózách ve skupině za ním, jsou čelem ke králi, i když mají hlavy otočené různými směry. Jeden z nich, zády k divákovi, je zobrazen v popředí, nejblíže k divákovi a dívá se na tuto skupinu. Vojáci drží tyčové zbraně viditelné nad jejich hlavami. Jsou oděni do převážně nadčasových šatů s drobnými prvky odkazujícími na orientální módu (např. kožešinová čepice na hlavě vojáka zobrazeného nejblíže králi); barvy jsou vidět zde. bílá, zelená a růžová a odstíny hnědé a šedé. V pravém (na straně diváka) rohu obrazu žebrák v roztrhaných šatech (hnědé kalhoty, modrý kaftan a hnědá čepice), sedící na kameni a hledící na krále s holí. Ekvivalentem této postavy ve druhém dolním rohu je kámen ležící na zemi, o který se nejblíže k divákovi opírá noha vojáka zobrazeného zezadu. V dalekém pozadí, v pozadí hlavní scény, jsou dole vyobrazeny hnědé budovy, nad kterými je vidět modrá obloha s bílými mraky. Při horním okraji, v bližší rovině obrazu, jsou patrné bílo-šedé a růžové mraky a na jejich pozadí jsou postavy tří létajících andělů pokrytých barevnými závěsy. Jeden z nich, nejblíže k levému (od diváka) okraji obrazu, drží rozbitou svíčku, ostatní jdou doleva (heraldickým způsobem): prostřední má červenou a poslední drží ve své tyči. levou ruku a plamenný meč v pravé ruce.

Historie: Obraz patří do série umístěné na stěnách lodi věnované dvěma svatým patronům kostela (a zároveň patronům zemí, ze kterých pocházeli): Stanislavu, krakovskému biskupovi a mučedníkovi, a Václav, český kníže a také mučedník. Celá série vznikla z iniciativy jezuitů, ale pouze tento jeden obraz a jeho rám financovala kolej ve Świdnici. Možná jezuité objednali obraz na vlastní náklady, aby šli příkladem pro případné sponzory. Pokud tomu tak bylo, lze předpokládat, že obraz vznikl poměrně brzy, možná ještě před založením Johanna Antona von Schaffgotsche v roce 1711 (obraz sv. Stanislava rozdává almužny). To je však pouze hypotéza.

Charakteristika: Rozhodnutí vytvořit pro kostel ve Świdnici velké obrazy znázorňující život jeho patronů bylo zřejmé díky živému liturgickému kultu světců zmíněných v tomto kostele. Obliba patrona Polska sv. Stanislava byla ve středověku ve Slezsku velká a do jisté míry přežila až do novověku. Odtud dobrá znalost světcova života a přesnost ve ztvárnění ikonografického námětu. Na druhou stranu individuální predispozice malíře Jeremiáše Josepha Knechtla, který ve svých dílech ochotně používal nadsázku a přehnaný výraz, se dokonale shodovaly s většinou dramatických epizod ze života sv. Stanislava.