Sv. Stanislav rozdává almužny

Popis: Rám obrazu ve tvaru svislého obdélníku je v hlavní části tvořen poměrně širokými lamelami, profilovanými tak, že vytvářejí iluzi větší, než je skutečná hloubka rámu. Vně i uvnitř rámu jsou úzké profilované zlacené pásy, které obepínají dva vnitřní širší pásy v bílé barvě leštěného základního nátěru: ze strany obrazu, mnohem širší než následující, konvexní a mírně šikmo posazené k vnitřnímu okraji obrazu. rám a vnější úzký proužek umístěný naplocho směrem k divákovi. Na obou těchto pásech jsou patrné ornamentální motivy: v rozích v šířce pásů ploché, zlaté, s motivy stuh uspořádanými tzv. regency, doplněné listovými větvičkami. Na svislých stranách a horním okraji rámu jsou mimo něj umístěny plastové, prolamované „uši“ – závitky akantových listů v bílé barvě leštěného základního nátěru, s poněkud suchým stylem (překrývajícím se místy s lamelami rámu) , propletené úseky spíše úzké, zlaté, příčně rýhované stuhy s volutami omotanými konci. Svitek ornamentu u horního okraje je symetricky tvarovaný, na ose mírně vyvýšený. Na spodním okraji rámu jsou po stranách dvě částečně prolamované, bílé a zlaté girlandy, jejichž vnější konce jsou připevněny ke spodním koncům cívek na bočních okrajích rámu. Téměř symetrické girlandy, vyrobené z různých listů a větviček s květy. Vnitřní konce girland jsou připevněny k symetrické kartuši umístěné uprostřed spodní části rámu. Vršek kartuše přesahuje do pole obrazu a spodek zasahuje pod linii girland a silně vyčnívá z povrchu rámu. Jeho ozdoby kolem štítu jsou plastické a prolamované a jeho vnější okraj je nepravidelný. Uprostřed bílo-zlaté kartuše je oválné pole obklopené úzkým profilovaným pruhem. V tomto poli jsou na bílém podkladu umístěny zlaté motivy: velký monogram „IHS“ s křížem umístěným na vodorovné liště písmene „H“ a pod monogramem planoucí srdce se třemi vlnitými hřebíky zaraženými do něj, zobrazeno na pozadí plamenů. Pod oválným polem vodorovné pole, na koncích zaoblené, orámované vlysem z perel. V tomto poli jsou zlatá písmena „C.S.I.S.“ jsou umístěny na červeném pozadí. Obě pole jsou ohraničena propletenými dekorativními motivy tvořícími vlastní kartuš – patrné jsou architektonické motivy spojené (úseky lomeného opěráku z redukovaného kladí), ornamentální (skořápka nahoře, „šátky“ vázané mezi další prvky, voluty, krátké úseky příčně rýhované stuhy) a rostlinné (zkroucené akantové listy s ostrou stylizací).

Historie: Mimořádně bohatě zdobený rám ohraničuje velký obraz cyklu umístěný na stěnách lodi zasvěcený dvěma svatým patronům kostela (a také patronům zemí, ze kterých pocházeli): Stanislavu, krakovskému biskupovi a mučedník, a Václav, český kníže a také mučedník. Obraz ilustrující výjev ze života sv. Stanislava. Celá série vznikla z iniciativy jezuitů, ale pouze tento jeden obraz a jeho rám financovala kolej ve Świdnici.

Charakteristika: Rozhodnutí vytvořit pro kostel ve Świdnici velké obrazy znázorňující život jeho patronů bylo zřejmé díky živému liturgickému kultu světců zmíněných v tomto kostele. Jezuité, kteří kvůli finančním potížím nemohli zadat všechna potřebná díla, financovali pouze jedno, a šli tak příkladem dalším potenciálním investorům dalších zakázek. Zřejmě proto, aby ukázali, že lidé či instituce budou náležitě oceněni a vzpomínka na jejich štědrost přetrvá díky viditelným znakům, předvídali v programu prací přítomnost erbů na rámech obrazů. I když to byla motivace jezuitů – povzbuzování zakladatelů prostřednictvím jakési „reklamy“ – je třeba přiznat, že to mělo pozitivní účinek a erby jsou mimořádně působivé. Zdá se, že zde diskutovaná malba mohla vzniknout poprvé těsně po roce 1710, po dokončení práce na další sérii o něco menších kompozic pro stěny střední lodi: oválných maleb zobrazujících převážně jezuitské světce. Zde diskutovaný velký obdélníkový obraz mohl být jakýmsi ilustrativním vzorem pro ty, kteří byli ochotni utratit peníze za další obrazy a rámy. Znak na štítě uprostřed kartuše zobrazuje znamení Tovaryšstva Ježíšova, které přijal její zakladatel, svatý Ignác z Loyoly. Už ve středověku se používal, nebyl to doslovný erb, byl to jakýsi projev víry se spasitelnou mocí Krista. Monogram písmen „IHS“, prezentovaný v oválném poli, nejčastěji překládaný jako zkratka slov „Iesus Hominum Salvator“ („Ježíš Spasitel lidu“), je doplněn vyobrazením kříže a hořícího srdce se třemi hřebíky připomínající krvavé umučení Krista. Pod tímto obrázkem jsou vidět písmena „C.S.I.S.“ což je třeba interpretovat jako nápis identifikující konkrétního zakladatele zkrácený na první písmena: „Collegium Societatis Iesu Svidnicense“, tedy „Collegium Tovaryšstva Ježíšova ze Svídnice.“ Pravděpodobně poslední obraz z cyklu byl zavěšen v lodi v roce 1725. nebo ne mnohem později a rámy a erby, které vyžadovaly mnoho práce, byly pravděpodobně dokončeny v předchozích letech.To dává důvod říci, že vyvrcholením mnohaletého úsilí jezuitů o vytvoření velkých obrazů bylo v době, kdy byl rektorem koleje Lauretius Moser (1720-1728), pocházející z České republiky, vynikající teolog, ale také nadaný administrátor, udělal rychlou a skvělou kariéru v Tovaryšstvu Ježíšově, odůvodněnou však Jeho vynikající schopnosti. Pouhé dva roky po složení slibu byl jmenován představeným ve Świdnici, která byla považována za obtížnou instituci, jak kvůli poslání mezi místními protestanty, tak kvůli namáhavé a nákladné práci při výzdobě kostela. Moser byl tehdy představeným na koleji v Głogówě a tam v roce 1730 zemřel na následky zranění po tragické nehodě. Mohl však mít zadostiučinění, že v jeho době ve Świdnici skončila náročná akce zakládání lodi velkých obrazů zasvěcených patronům chrámu.