Sv. Stanislav křísí rytíře Petra

Popis: Obraz malovaný na plátně ve formě svisle umístěného obdélníku. Kompozice zachycuje sv. Stanislava, krakovského biskupa, jak koná svůj nejvýznamnější a nejslavnější zázrak: vzkříšení rytíře Petra (Peterowina) za přítomnosti krále Boleslava Smělého. Vícefigurová scéna se zástupem postav a složitou kompozicí. Celek se odehrává tak, jak říká život světce na hřbitově před kostelem v Peterawinu na Visle, podaný zcela fantasticky, i když v souladu se stylovými rysy pozdně barokní architektury. Architektonické motivy, které tvoří vizi tohoto kostela, zaujímají postupné plány na levé (z pohledu diváka) strany obrazu směřující k jeho ose. Vícefigurální zobrazení zabírá celé popředí, o něco užší, pravou (z pohledu diváka) část pole zaplňují mraky a z nich jakoby vystupují postavy králových vojáků a také nadpřirozené motivy a postavy. Levou část obrazu (z pohledu diváka) vyplňuje družina sv. Stanislava shromážděná před vchodem do kostela. Fasáda tohoto chrámu, prezentovaná v perspektivě, se nachází za zadní částí této skupiny: je zde vidět šedomodrá, monumentálně pojatá zeď obohacená o sloupy (jeden je vidět) a do této zdi zasazený půlkruhový portál. Ve výše uvedené skupině postav je svatý Stanislav umístěn nejblíže k divákovi, otočený do 3/4 k ose obrazu, a je zobrazen v plné podobě, stojí v kontrapostu (s pravou nohou pokrčenou v koleni a chodidlo natažené dopředu, částečně je vidět světcova žlutohnědá bota, vyčnívající pod oděv). Hlava je mírně zvednutá; tvář staršího muže rámuje šedé strniště s krátkým plnovousem; vlasy podobné barvy rámují čelo, spánky a zadní část biskupovy hlavy. Oči světce vztyčené k holubici Ducha svatého jsou vyobrazeny v pravém (na straně diváka) horním rohu obrazu; tvář jakoby ponořená do jakési extáze. Světec má obě ruce šikmo dolů a dopředu, rukama dělá jemná gesta – jako by předával přijatou sílu – zaměřená na tu část zobrazení, která je viditelná na opačné straně obrazu. Stanislav oděný v biskupském oděvu: bílá alba, amice téže barvy, nahoře modrá kopa se zlatými ornamenty a dole tmavě růžová, na hrudi připevněná; kříž visící na sponě. Z pod vršku se také vynoří štola. Na hlavě světce je mitra v barvách podobných kapa, s drahokamem na ose. Za postavou biskupa je vidět skupina tvořící jeho pomocníka. Nejviditelnější tři postavy jsou v přední části skupiny: dva jáhni (jeden stojí za světcem) s mladými tvářemi a tmavě plavými vlasy, oděni do bílých alb a červených dalmatik, a šedovlasý stařec s dlouhým plnovousem, s rukama sepjatýma k modlitbě, oděni do světských nadčasových hábitů ve žluté a modré barvě (starý muž je vyobrazen hned vedle levého – z pohledu diváka – okraje obrazu). Jáhen, viditelný v plné podobě, vlevo (heraldicky) od biskupa, zobrazený v dosti živé póze vyjadřující překvapení při pohledu na Peterowina vynořujícího se z hrobu, drží v rukou berlu. Za touto trojčlennou skupinou je v zadní části skupiny za svatým Stanislavem vidět pět hlav postav – ty, které jsou viditelné jako celek, mají individualizované a poměrně detailní rysy. Když půjdete dále k ose obrazu, můžete vidět postavu krále Boleslava Smělého stojící před divákem, zobrazenou o něco více v hloubce kompozice než výše zmínění lidé. Postavení panovníkova těla je maskováno róbami a nohy jsou uspořádány do mírného kontraposta s pravou nohou vpřed a kolenem pokrčeným na stejnou stranu. Vládce zvedá pravou ruku k obličeji, zakrývá si nos a chrání se tak před zápachem stoupajícím z Peterowinova hrobu; v levé natažené ruce drží šikmo hnědé a zlaté žezlo. Hlava panovníka je nasměrována mírně na pravou (heraldicky) stranu (jako by se odvracel od hrobu) a mírně nakloněna dolů. Král s tváří zralého muže, s blond vlasy viditelnými nad ušima, po stranách obličeje. Je oděn do bílého spodního prádla pestrého střihu a hnědo-zlatého kabátu, sepnutý vlevo barokní, hojně přeložený. Na Bolesławově hlavě je uzavřená, kamerou pokrytá koruna se čtyřmi oblouky a křížem nahoře. V pozadí popsaných obrazců jsou další dvě (za kostelem – může být jeho součástí?) monumentální stavby umístěné v perspektivě podél diagonální linie: nejprve je vidět centrální budova ze světlých cihel a za ní fragment další budovy, šedošedé, na obdélném půdorysu, s vysokými, půlkruhově ukončenými okny. Pravá (z pohledu diváka) část obrazu, která zabírá o něco méně místa, obsahuje několik motivů naskládaných nad sebou. Dole v rohu je jeviště, které je ideovým a narativním centrem představení. V hladké šedé zemi, na které stojí světec, jeho sluha a král, je ve stavu obdélníkový otvor vedoucí ke vchodu do hrobky rytíře Petra. Anděl vznášející se nad tímto otvorem (ležící vodorovně, s mladistvou tváří, blond vlasy, v bílém spodním prádle a zahalený do splývavé zelené draperie) zvedá okraj masivní rovné desky zakrývající hrobku, která je nyní nastavena pod úhlem 45 stupňů. stupně k zemi. Takto vytvořeným východem z hrobu, otevřeným na pravou (heraldicky) stranu, vychází mrtvola Peterowiny, hnědá, s vyceněnými zuby, pokrytá bílým rubášem, zvedající ruku s dlouhými nehty ke světci a králi. Prostor nad andělem a podél pravého okraje obrazu je vyplněn mraky: bílým, žlutým, šedým a růžovým (v odstínech). Z těchto mraků uprostřed obrazu vystupují směrem k jeho ose tři postavy patřící králově asistenci. V popředí je muž, zobrazený z levého profilu, oblečený v červeném hábitu a šedomodrém brnění a zdobeném klobouku, oslovuje krále, prsty má zdvižené v neurčitém gestu. Za ním, o něco dále, hlavy dvou vojáků v přilbách, kteří drží štiky. Na pozadí mraků zakrývajících tmavě modrou oblohu, vyplňujících pravý (z divákova) rohu obrazu, je vidět bílo-šedá holubice Ducha svatého, letící dolů a mířící diagonálně na pravou (heraldickou) stranu. Z ní vychází rozpínající se paprsek světla dopadající přímo na hlavu svatého Stanislava, původce zázraku vzkříšení.

Historie: Obraz patří do série umístěné na stěnách lodi věnované dvěma svatým patronům kostela (a zároveň patronům zemí, ze kterých pocházeli): Stanislavu, krakovskému biskupovi a mučedníkovi, a Václav, český kníže a také mučedník. Přesnější datování obrazu a rámu neexistuje, proto je třeba uvést poměrně široký časový úsek mezi lety 1710 a 1720.

Charakteristika: Rozhodnutí vytvořit pro kostel ve Świdnici velké obrazy znázorňující život jeho patronů bylo zřejmé díky živému liturgickému kultu světců zmíněných v tomto kostele. Dva z těchto obrazů, nepočítaje nadaci jezuitů (Svatý Stanislav uvrhl kletbu na krále Boleslava Smělého), financovali známí a vlivní duchovní, pravděpodobně za účasti institucí, které vedli. Zakladatelem zde diskutovaného obrazu byl opat slavného cisterciáckého kláštera v Krzeszówě ve Slezsku – Dominicus Geyer (1662-1726), 42. opat v Krzeszówě, úspěšně vykonávající svou funkci v klášteře 30 let. Přítomnost stejně zpracovaného erbu krzeszowského konventu sama o sobě však umožnila významnému badateli svídnických dějin Sobiesłw Nowotnymu interpretovat – trochu jinak než dříve – zkratky písmen objevující se na doplňkové kartuši pod erby sv. paže: „D. A. & C. G.“ Tento badatel předpokládal, že na tvorbě obrazu se kromě samotného opata podílel celý klášter v Krzeszówě. Citovaný historik zcela správně vidí v těchto dopisech zkratky slov: „Dominicus Abbas & Conventus Grissoviensis“ („Dominik opat a klášter v Krzeszówě“). Ještě další kontext daru velmi dobře vysvětluje informace, že krzeszowský opat se velmi přátelsky choval se svídnickými jezuity, jsou známy jeho oběti pro klášter a jeho péče o studentskou kongregaci. K těmto projevům zájmu a sympatií přidal opat základ velkého obrazu – jednoho z nejdůležitějších v celém cyklu – pro jezuitský chrám. Volba umělce byla nepochybně na straně strážců kostela ve Świdnici. Ale i Knechtlův specifický, velmi expresivní styl se perfektně hodil k tak dramatickým a děsivým tématům, jako je Svatý Stanislav křísí Peterowinu.