Apoteóza sv. Václava

Popis: Skladba vyplňuje horní část plochy boční stěny rozpětí, shora uzavřeného hrotitým obloukem (dále je tato plocha též označována jako pole). Téměř všechny architektonické a ornamentální prvky použité k výzdobě arkýře a k jeho oddělení od přilehlých arkýřů (kněžiště z východu a střední loď ze západu) jsou malovány iluzionistickým způsobem (to málo, co existuje, je zvláště zdůrazněno na začátku popisu). V horní části se rovná plocha stěny setkává v průmětu s trojúhelníkovou, kulovitě nahoru zahnutou, mírně hrotitou klenbou (zvanou kozuba – zde označovaná jako „luneta“). Stěny lunety a jejich malířská výzdoba (vzhledem k tam nalezeným erbům) jsou zčásti zahrnuty do popisu pole, na jeho konci. Stěny lunety z vnější strany jsou orámovány žebry rozdělujícími shora viditelnou klenbu na menší pole. Žebra splývají do krátkých širokých plochých pásů podepřených zespodu konzolami, které při sestupu stále méně vyčnívají ze stěny a nakonec do ní splývají. Výše uvedené architektonické prvky jsou jediné, se kterými je popisovaná plocha boční stěny v kontaktu. Jejich pokračováním je níže popsaná iluzionistická malířská výzdoba. Malby pole zdi arkýře v jeho horní části, patrné nad pseudooltářem s velkým obrazem Umučení sv. Václava, je pokryto malovanou architektonickou, ornamentální a figurální výzdobou (v další části popisu , tato výzdoba je považována za soubor skutečně existujících uměleckých motivů, někdy aniž by bylo uvedeno, že se jedná o iluzionistická zobrazení, vykreslená ve vrstvě barvy na rovném povrchu omítky). Plochu boční stěny arkýře vyplňují především architektonické motivy oddělující tuto plochu od povrchu dalšího východního arkýře kněžiště a západně od prvního arkýře lodi. Architektonické motivy organizují také povrch horní části stěny, která je v kontaktu s lunetou a je ohraničena hrotitým obloukem. Prvky vertikálního členění hlavního pole níže jako by „vystupovaly“ zpoza pseudooltáře zasazeného pod touto zdí. Povrch stěny je vyplněn oknem ve spodní části skupiny popsané níže, zasklené šestihrannými dlaždicemi orámovanými v úzkém pruhu, zcela přejímajícím vzor „voštinové“. Tyto dlaždice respektují vertikálně probíhající čtyři profilované tyče rozdělující plochu okna na pět částí. V rámci zasklení jsou navíc výrazné horizontální pásy oddělující čtvrtě a dodatečné horizontální a vertikální dělení čtvrtí. Nad prosklením pokrývajícím cca 1/4 výšky okna je složitá figurální kompozice s nepravidelným obrysem (popis níže). V jeho horní části je vidět velký otvor, uvnitř kterého je vidět hladká obloha a nikoli pokračování zasklení okna. Rám tohoto okna je bohatý, složený z mnoha architektonických prvků, připomíná spíše portál než okenní rám, přičemž všechny komponenty jsou plně viditelné pouze z levé strany okna. Z této strany je znázorněním glyfu okna (nastaveného v pravém úhlu k prosklené ploše) vyznačena v perspektivním zkrácení poměrně výrazná tloušťka stěny. Okno po stranách rámují mohutné, do zdi vetknuté pravoúhlé pilíře a dále pilastry vsazené do pravého úhlu k pilířům, již vetknuté do čelní plochy zdi kostela. Pilastry a pilíře na plochách obrácených k divákovi, zdobené různými panely – ty na povrchu pilířů jsou zcela nahoře zdobeny typy silně stylizovaných „oblouků“ z listů a volutových forem, z nichž visí části bičíků . Na vrcholu boční plochy pilířů (viditelné v tloušťce stěny) a čelní plochy pilastrů jsou mohutné hlavice v podobě volutových konzol. Na pilířích jsou drobnější hlavice shora doplněny hladkými kartušemi a dolů splývajícími šňůrami bičíků. Na pilastrech jsou hlavice větší, než byly dříve popsány, zdobeny: řadami překrývajících se flitrů, okřídlenými hlavami andělů a masivními girlandami. Konzoly na pilířích a pilastrech podpírají stupňovitou římsu, na jejich styku lomenou. Nad pilíři jsou stupňovité profilované sloupky, na kterých je podepřený podkovovitý oblouk, uzavírající shora arkádu s oknem. Oblouk je zvenčí rámován širokým stupňovitým pásem, dole zakončeným drobnými volutami. Oblouk je zespodu na ploše tloušťky stěny zdoben symetricky uspořádanými deskami, volutami, růžicí (na ose, v horní části oblouku) a závity stuhového ornamentu podobného uspořádání Regency stuha. Plocha v hloubce podloubí, nad popisovaným zasklením okna, je od úrovně cca 1/4 výšky viditelné části podloubí (jdoucí zdola) vyplněna kompozicí obsahující vzdouvající se oblaka obklopující prázdný povrch oblohy s hladce tvarovanými mraky nahoře. Mraky doplňuje spletitý závěs viditelný nahoře a na pravé straně podloubí, zakončený třásněmi na spodním okraji. Na pozadí mraků, oblohy a závěsů jsou vidět andělé (včetně tří v podobě dospělých) a andělské hlavy. Andělé v extrémně živých, komplikovaných pózách, zahalení do závěsů, drží atributy důstojnosti svatého Václava (knížecí mitru a žezlo?) a hrozny, klasy, palmové listy a vavřínový věnec. Dosud popsané prvky nástěnné dekorace jsou ponechány v mírně tlumených pastelových barvách. Stěny a jejich výzdoba: bílá, nazelenalá a žlutohnědá, okna v okně světle modrá. Mraky a obloha jsou bílé, někdy v odstínech růžové a lila, modré závěsy, hnědé střapce a závěsy zahalující anděly v bílé, zelené a tmavě růžové barvě. Viditelné jsou také šedé povrchy (v odstínech) a zelené akcenty. V horní části podkovovitého oblouku, uzavírajícího shora podloubí, je jeho rám po stranách překryt volně visícími úseky girlandy (složené převážně z ovoce) spojující se v horní části s bohatou kartuší vyplňující konec plochy stěny, nahoře omezený hrotitým obloukem. Kartuše je obecně kulatá a vyrobena z volutových a květinových motivů. Na ose kartuše visí jediný motiv s kampanulou viditelnou na pozadí rámu podkovovitého oblouku. Hnědá kartuše je na šedavém podkladu. Uprostřed kartuše je kruhové pole vyplněné znakem Římské říše národa německého, zobrazující dvouhlavého černého orla vyobrazeného na hnědém pozadí (heraldicky správně zlaté) a s otevřenou císařskou korunou (heraldicky zlatá, zde hnědá v odstínech) umístěná na ose výše. Na hrudi orla je dvoudílný štít se znaky: na pravé heraldické straně Habsburkové (tři vodorovné pruhy: střední bílý, dolní a horní červený), na levé Kastilie (věž na červeném poli, zespodu předchází bílé pole o výšce 1/3 výšky znaku, věž by měla být zlatá, zde je béžová). Kolem štítu bílý nápis na šedomodrém pozadí: „+CAROLUS V. ROM: IMP. S. A. BARBARIAM EXPUGNAT. 1535“ („Karel V., císař Svaté říše římské, porazil barbary v roce 1535“). Boční plochy lunety dotýkající se horního konce pole jsou zdobeny motivy z pásky, bičíku a zvonku v uspořádání typickém pro ornament Regency (bílé a šedé motivy na šedém podkladu). Zcela dole v postranních polích dalekohledu se nacházejí štíty, kupř. opakující se barvy znaků ve štítu na hrudi orla – dělení štítu na šikmý kříž vlevo, šikmé pruhy vpravo; zde použité barvy: bílá, červená a modrá.

Historie: Malířskou výzdobu presbytáře a hlavní lodi katedrály ve Świdnici zadali jezuité v roce 1739 vynikajícímu moravskému malíři Johannu Georgu Etgensovi. S podnětem k tomuto pověření přišel tehdejší rektor kostela Karl Scholtz. Podle smlouvy podepsané umělcem trvaly práce na malbě stěn kostela rok. Provedením maleb skončil dlouholetý proces výzdoby gotického chrámu bohatou barokní řezbářskou, malířskou a sochařskou výzdobou.

Charakteristika: Zde popsaná výzdoba horní části jednoho ze stěnových polí v presbytáři katedrály obsahuje pouze malý fragment velmi bohatého Etgensova díla, patrný uvnitř presbytáře a lodi. Velká část těchto maleb má svůj promyšlený ikonografický program, někdy nezávislý na sousedních fragmentech, obvykle však tvořící součást větší části výzdoby. V presbytáři, na bočních stěnách západního arkýře, přímo sousedícím se střední lodí, jsou v jejich horních částech zvláště významné malby, které odkazují na patrony chrámu: na jižní stěně – zde popsané – Svatý Václav, český kníže, a na severní stěně naproti – sv. Stanislav, biskup krakovský. Je tomu tak proto, že dole u těchto stěn jsou bohaté vyřezávané rámy s formami velmi podobnými oltářům (vyráběly se v letech 1690-1694). V těchto pseudooltářích byly umístěny velké stojanové obrazy na plátně znázorňující mučednickou smrt obou patronů chrámu. Pod popsanou malířskou výzdobou je tedy vidět obraz Umučení sv. Václava, dílo nejvýznamnějšího slezského barokního malíře Michaela Willmanna (1630-1706), zhotovený v roce 1668. Původně se pravděpodobně jednalo o obraz zdobící dříve než nynější hlavní oltář chrámu, objednaný jezuity. Vzhledem k takové blízkosti se téma vyobrazení výše na zdi kostela, zdůrazňující přijetí svatého Václava do nebe po jeho mučednické smrti pro víru, zdá zcela pochopitelné. To, že někteří andělé drží v rukou obilné klasy a hrozny, symbolizující eucharistii, je zřejmá v okolí hlavního oltáře (zejména proto, že jsou to také atributy světice). Co se však zdá záhadné, je smysl umístit na vrchol zdi kruhový štít s císařským erbem, s osobním erbem Karla Habsburského (1550-1558), španělského krále a také císaře (např. Karel V) v letech 1519-1556 na hrudi. Odkazuje na něj i nápis v kruhovém lemu kolem štítu, naznačující jeho velké vítězství nad Turky u Tunisu v severní Africe v roce 1535. Jeho osoba a tato událost neměla žádnou souvislost s realitou doby, ve které Etgens malby zhotovoval. Lze tedy předpokládat, že umělec zopakoval zde nalezené erby dříve. Karel V. sice nikdy nevládl přímo nad svídnickým vévodstvím (nebyl českým králem, kterému bylo podřízeno), ale v dobách, kdy byl císařem vládnoucím nad všemi německými zeměmi, došlo k tragické události, která byl požár kostela v roce 1532 a jeho přestavba dokončena v roce 1535. To dostatečně vysvětluje, proč byl na stěnu kněžiště chrámu namalován erb císaře Karla V. a bylo zmíněno jeho největší vítězství nad bezvěrci, které dosáhl přesně v době, kdy se dokončovala rekonstrukce zničeného kostela.