Sv. Stanislav rozdává almužny

Popis: Obraz malovaný na plátně ve formě svisle umístěného obdélníku. Kompozice zobrazuje sv. Stanislava, krakovského biskupa, jak rozdává almužny chudým. Mnohofigurální scéna se složitou kompozicí (která je patrná zejména na heraldicky pravé straně obrazu). Celé se to odehrává na pozadí plném architektonických prvků částečně zakrytých mraky. Ve střední části na pravé straně obrazu je na vyvýšené plošině vyobrazena nejvýznamnější postava kompozice – sv. Stanislav. Zobrazen v plné formě, s mohutným držením těla, stojí mírně otočený na pravou (heraldicky) stranu, ke skupině postav vyplňujících levou polovinu kompozice (z pohledu diváka). Hlava světce je také mírně natočena stejným směrem. Jeho obličej má rysy staršího muže, orámovaný hnědým strništěm se středně dlouhým plnovousem a po stranách hlavy jsou patrné prameny vlasů stejné barvy. Světec má pravou ruku nataženou směrem k chudým, ruka je v rámci této skupiny již viditelná. Levou přikrývku drží ve výšce pravého stehna, přitiskne si otevřenou knihu k tělu a prstem ukazuje na její stránku. Světec je oděn v biskupském oděvu: bílá alba, modrý ornát a hnědá cope, na krku je vidět bílá amice. Světec má kolem krku prsní kříž a na hlavě hnědo-zlatou mitru. Záhyby světcova roucha jsou dynamické, pojednané souhrnně, nikoli detailně. Poblíž pravého okraje obrazového pole, jako by za zády Svatého, skupina postav, které mu asistovaly, s mladým duchovním držícím berlu viditelnou nejblíže k němu. Skupina chudých zobrazená ve stejném plánu jako biskup, naproti němu, o něco níže, se skládá z mužů a žen; v této skupině je na levém okraji obrazového pole matka s dítětem v náručí a uprostřed celé skupiny je další, dospělejší dítě. V horní části skupiny doprovázel biskupa muž v dalmatice s hlavou otočenou k postavám dole. Oběma rukama drží plochý talíř s dárky. Za ním se vynořují dva lidé, je vidět jen jejich hlavy. Všechny postavy čekající na dárky jsou obráceny ke svatému Stanislavovi. Pózy vyobrazených lidí jsou rozmanité: chudí vyobrazení v horní části stojí, starší muž viditelný v plné formě na levém okraji obrazu s pokrčenými koleny, zatímco postarší muži dole – a určitě jeden z nich zobrazen v popředí v nejnižší poloze – klečí. Lidé si v této skupině představovali různého věku, typů, rysů obličeje a gest – někteří prosebně skládají ruce a jiní je natahují ke světci. Všichni chudí oblečení do „nadčasových“ šatů a zahalení do závěsů, postavy v popředí s bosýma nohama a ošlehanýma nohama odhaleným po kolena. Části jejich oděvu jsou jednobarevné (modrá, červená, hnědá) na rozdíl od bohatších tkanin klerického oděvu. Pozadí obrazu je vyplněno hnědými prvky architektury: monumentální kudrnatý sloup a stěny. V popředí při pravém okraji malby v dolní polovině pole je podstavec s modrou drapérií. Velkou část pozadí zabírá bílohnědá obloha s mraky, jsou tam zavěšeny i bílé a modré závěsy. Na pozadí oblohy a závěsů jsou v ose obrazu létající andělé s boky zahalenými do modrých a zelených šál. Jeden drží sv. Stanislav zelený vavřínový věnec. Druhý podepírá modrý závěs, aby nespadl a nezakryl zobrazovaný výjev.

Historie: Obraz patří do série umístěné na stěnách lodi věnované dvěma svatým patronům kostela (a zároveň patronům zemí, ze kterých pocházeli): Stanislavu, biskupovi z Krakova a mučedníkovi, a Václav, český kníže a také mučedník. Zde prezentovaný obraz je ve spodní části orámován kartuší, v níž je na hlavním místě zobrazen erb zakladatele Johanna Antona von Schaffgotsche a letopočet „1711“. Význam této památky je v tom, že na rámu obrazu – pouze jednou v celé sérii – je datum založení díla. Dá se předpokládat, že šlo o nejranější (zřejmě po obraze, který jezuité z jejich prostředků vytvořili) dílo v sérii a snad jako nadace jednoho z nejmocnějších slezských aristokratů mělo povzbudit další potenciální donátory.

Charakteristika: Rozhodnutí vytvořit pro kostel ve Świdnici velké obrazy znázorňující život jeho patronů bylo zřejmé díky živému liturgickému kultu světců zmíněných v tomto kostele. Kvůli finančním potížím jezuité, kteří nebyli schopni zadat všechna potřebná díla, financovali – možná – pouze jeden obraz (Svatý Stanislav uvrhl kletbu na krále Boleslava Smělého). Mezi dalšími byly dva na objednávku duchovenstva, další financovali představitelé slezské šlechty, ale také svídničtí měšťané. Johann Anton von Schaffgotsch (1675-1742), hrabě, stoupenec a společník Habsburků, dlouholetý starosta svídnicko-javorského vévodství jménem císařů a nakonec rytíř Řádu zlatého rouna, byl bezpochyby nejmocnější, nejbohatší a nejslavnější ze zakladatelů obrazů z diskutované skupiny. Krátký komentář vyžaduje i ikonografie díla a jeho autorství. Námět obrazu se zdá polskému divákovi zvláště blízký, je však třeba připomenout, že kult svatého Stanislava ve Slezsku byl velmi aktivní již od středověku, také po oddělení tohoto okresu od polského státu ve 14. století. Ikonografický přístup použitý v tomto obraze se proto příliš neliší od realizace tohoto námětu známého v polském umění. Výtvarná podoba samozřejmě úzce souvisí s barokním slezským malířstvím, nikoli s polským uměním. V dosavadní literatuře byl obraz považován za dílo Jeremiáše Josepha Knechtla – podobně jako všechny ostatní obrazy z této série. Nedávno si však Emilia Kłoda, badatelka díla lehnického malíře, všimla, že jedno z děl z této série, obraz Bídníci, vzdává hold obrazu sv. Václava, se od Knechtlových děl natolik liší, že to musí být malba jiného, u nás dosud neznámého umělce. Zdá se, že případ autorství obrazu sv. Stanislava rozdává almužnu, která se stylově liší od Knechtlových děl a přibližuje ji k obrazu vyloučenému z jeho tvorby Emilií Kłodou. Proto je třeba vyslovit hypotézu, že dva obrazy ze série věnované patronům chrámu vytvořil neznámý slezský umělec. Problém vyžaduje další výzkum.